OSOBNOST DENÍKU: Pavel Janeček obléká po celou kariéru výhradně dres Čtyř Dvorů

Janečkův tým zakončil minulou sezonu až ostudnou domácí porážkou 0:5 právě s Lokomotivou. Do nového ročníku vstoupil na hřišti svého rivala a vyhrál 3:0. To je rozdíl osmi branek. „Na jaře měli trošku vybrakovaný kádr, ale někteří kluci se vrátili a navíc jsme se spojili se Zliví, takže nás trénuje až nadstandardně. Přišel nový trenér Máca Wohlgemuth a jeho tréninky jsou opravdu parádní. Celé léto nás honil jenom na hřišti, neběhali jsme někde po lese. Všechno bylo hodně fotbalové, což je pak v soutěži znát,“ chválí si návrat zkušeného kouče.

Loni se mužstvo z českobudějovického sídliště zachraňovalo na poslední chvíli. Letos má vyšší cíle. „Loni byla fakt špatná personální situace a museli jsme kádr doplňovat dorostenci. Teď je nás dost, a když budeme mít trochu štěstí, tak můžeme hrát klidně i nahoře v tabulce. Do nějakého pátého místa bychom mohli být,“ věří. „Problém by nastal, pokud by nás postihly nějaké absence. To je ale v nižších soutěžích běžné.“

OBRAZEM: Čtyři Dvory na úvod sezony v derby obraly o všechny body Lokomotivu

I ve třiceti letech ho fotbal pořád baví. „Pracuji jako stavební inženýr v Praze, takže občas jsem místo tréninku v práci a cestování je také únavné. Ale chytil jsem zase další dech. Je to i tím, že máme nové kabiny a trenéra. Fotbal mě začal zase pořádně bavit a měl jsem čas na tréninky. Máme dobrý tým a je to fajn,“ pochvaluje si.

V duelu na Lokomotivě plnil Janeček klíčovou roli středního záložníka. „Středního záložníka jsem hrával v dorostu, ale v mužích bývala na tomto postu velká konkurence, tak jsem se posunul do útoku, kde jsem byl deset let. Teď ale máme dost útočníků, že jsem se až trochu bál o místo. Trenér Wohlgemuth se rozhodl dát mě do středu zálohy, tam mě nutí běhat, řve na mě a je na mě tvrdý. Ale užívám si to,“ bere to v pohodě.

Zkušený fotbalista strávil ve Čtyřech Dvorech úplně celou kariéru. „Dělám si z toho srandu, že mě nikdo nikdy nechtěl a mohu být vůbec rád, že jsem se dostal do áčka Čtyráku,“ směje se. Nejvyšší soutěží, kterou si tak zahrál, byla právě 1. A třída. „Rád bych si zkusil třeba krajský přebor, ale buď mě opravdu nikdo nikdy nechtěl, nebo se to ke mně nedostalo. Občas mi kluci říkali, jestli bych nešel do Rakouska, ale tím, že jsem studoval a potom i pracoval v Praze, tak to nepřipadalo v úvahu. Ta správná nabídka nikdy nepřišla,“ tvrdí.

V SK Čtyři Dvory se střídají lepší časy s horšími. Teď se zrovna blýská na ty lepší. „Je to vždycky o lidech. A jaké se podaří přivést hráče. Už jsem párkrát zažil, že jsme útočili na postup do krajského přeboru. To je tak šest let zpátky. Jenže se nám zranili klíčový hráči a bylo po postupových ambicích. Prostě se tak nějak plácáme v první A třídě jako řada dalších klubů,“ neskrývá, že by ho útoku na samotnou špičku tabulky lákal.

Trenér Dynama Dušan Žmolík: Sám domácí hráč šel za sudím, že to penalta nebyla

Kromě fotbalu se Janeček úspěšně věnuje také futsalu a sálovce, což občas trenéři z „velkého“ fotbalu nevidí rádi. „Futsal je moje láska a vášeň, na kterou nedám dopustit. Zakázat bych si ho nenechal. V sálovce se s klukama z Deviantů snažíme něco uhrát, abychom si zkusili třeba i nějaký evropský pohár. Stejná parta hrajeme i futsal. Určitě mi to hodně pomohlo ve fotbalu, když jsem přecházel do mužů. Práce s balonem byla moje přednost. A člověk se tam potká s nadstandardními soupeři. Když jsme hráli s FC 30 nebo PCO, tak si zahrajete i proti opravdu dobrým plejerům,“ oceňuje.

Devianti jsou futsalovým béčkem Absolutu, který úspěšně válí ve druhé celostátní lize. „Mám dva starty ve druhé lize a v jednom utkání se mi podařilo dát hattrick. Uvidíme letos. Ale času je málo i vzhledem k tomu, že ještě hraji fotbal. Člověk to musí opravdu milovat, aby druhou ligu objezdil,“ tvrdí.