Olešník s nejlepším střelcem historie samostatné české nejvyšší soutěže Davidem Lafatou okupuje v posledních letech sezonách nejvyšší příčky krajského přeboru. Ale kádr starších hráčů pomalu potřeboval omladit. „Před sezonou se udělalo hodně změn a máme teď v týmu dost mladých kluků, kteří se do toho teprve musejí dostat,“ je si Szó vědom.

Jeho tým měl na úvod letošního přeboru těžký los. Na hřišti nováčka z Třebětic vyhrál po boji 2:1, ale v Roudném inkasoval krutou porážku 1:5 a prohrál i páteční derby s Hlubokou 0:2. „Byly to těžké zápasy, ale musíme hrát lépe. Časem to přijde, o tom jsem přesvědčený. Změn bylo opravdu hodně. V Roudném jsme prospali první poločas, v derby s Hlubokou rozhodl první inkasovaný gól. Kdybychom ho dali my, tak by se zápas vyvíjel asi jinak. Jenže góly nedáváme a naopak sami lacino inkasujeme,“ posteskne si.

Derby bylo poměrně značně vyhecované a hosté z Hluboké dohrávali v devíti bez dvou vyloučených. „Neřekl bych, že to bylo něco extrémního. Hlubocká lavička pořád něco křičí, to ano. Ale jinak to bylo normální derby. Spíše mě mrzí, že jsme prohráli, i když jsme nebyli horší,“ zdůrazní.

Dramatická situace před brankou Hluboké.
OBRAZEM: Vyhecované derby v Olešníku Hluboká zvládla a neztratila ještě ani bod

Tréninková morálka se prý v Olešníku s příchodem nových hráčů pozvedla. „Na tréninku bývá jedenáct dvanáct hráčů, to je posun. Konečně chodí víc lidí. Ale většinou jsou to kluci, kteří přišli z nižších soutěží a potřebují se dostat do toho, co chceme hrát. Čeká nás kus práce, protože výsledkově ani herně to zatím není úplně dobré. Chvilku bude trvat, než si to sedne. Omladit ale bylo třeba, v mužstvu jsme měli plno čtyřicátníků,“ je si vědom.

Hvězdou týmu je bezpochyby nestárnoucí hvězda jihočeského fotbalu David Lafata (41 let). „Je moc dobře, že to Lafyho pořád baví. Především pro mladé kluky je výborný do kabiny. Poradí jim, mají si od něj hodně co vzít. Je radost s ním hrát. Dobře je to pro celou soutěž, i když co si občas musí na venkovních zápasech vyslechnout, to zůstává rozum stát,“ kroutí nevěřícně hlavou.

Roberta Szó fotbal i ve čtyřiceti letech pořád baví. „Na začátku července jsem si ale na turnaji ve Všeteči zranil kotník a neměl jsem tak prakticky žádnou letní přípravu, což se ve čtyřiceti letech špatně dohání. Pobolívá mě to pořád, ale naběhat něco musím. Ale necítím se tak, jak bych chtěl,“ připouští.

Odchovanec fotbalu v Týně nad Vltavou strávil před příchodem do Olešníku dlouhých třináct let v Rakousku. „Celou tu dobu jsem byl v jednom týmu FCU Winklarn. Bylo to sice trošku dál, dojížděl jsem sto šedesát kilometrů, ale měl jsem tam štěstí na lidi a fakt mě to tam bavilo. Tři roky se mnou jezdil třeba Radim Staněk, také Filip Rein a další kluci. Bylo to fajn období,“ nezastírá.

Fotbalový krajský přebor: Olešník - Hluboká 0:2.
Ohlasy z jihočeského fotbalového krajského přeboru

Jeho působení u našich sousedů ukončil až covid. „Už nějaké tři sezony předtím jsem říkal, že bych skončil, ale vždycky mě v klubu ještě přemluvili. Až covidem to definitivně skončilo,“ vysvětluje. „Podobně to mám i v Olešníku, kde jsem třetí rok a opět říkám, že je to moje poslední sezona,“ usměje se. „Dokud ale ještě slouží zdraví a do fotbalu mám chuť, tak pořád hraji.“

Že by se z Rakouska vrátil do Týna, o tom prý ani moc neuvažoval. „Nějaký malý kontakt proběhl, ale skutečně hodně malý. Původní plán byl, že budu hrát už jenom v Temelíně. Jenže tam fotbal skončil a kamarád Roman Chlumecký, který trénuje Olešník, mě přesvědčil, jestli bych to ještě nechtěl zkusit u nich. A nelituji. Docela mě to chytlo. Hlavně partu máme výbornou, to je základ,“ zdůrazní.

Szó je klasický levák, který při fotbale pravou nohu prakticky nepoužívá. „Snažím se hrát i pravou. V utkání s Hlubokou jsem pravačkou dokonce jednou i centroval,“ s úsměvem oponuje. Ale pak hned potvrdí starou pravdu: „Leváci pravou nohu při fotbale nepotřebují,“ rozesměje se.