V sobotním osmnáctém kole soutěže Týnští udolali udolali čtrnácté Dražice 3:1 až dvěma góly v nastaveném čase. „Pro nás to bylo důležité vítězství,“ přikývne Dobal. „Hrajeme o padáka, to si nebudeme nic nalhávat. Jak se říká, byl to zápas o šest bodů. Urvali jsme to až v samotném závěru, ale za výhru jsme moc rádi,“ neskrývá.

Na sestupové příčky si Olympie drží sedmibodový náskok. „Můžeme být rádi, že dole zůstává trojice Semice, Jankov a Dražice, která si to rozdává o záchranu. Musíme doufat, že ještě nějaké body uděláme a posuneme se do klidnějšího středu tabulky. Ono se hraje jinak, když máte třicet bodů, než když jich máte čtrnáct a před sebou duel o všechno,“ jen pokrčí rameny.

Zatímco v loňském ročníku krajského přeboru obsadil Týn slušivou šestou příčku a pořádně proháněl soupeře z úplně špičky, letos je všechno jinak. „Mužstvo zůstalo pohromadě, ale nechytili jsme začátek soutěže a to se pak hraje blbě. Taky možná došlo k určitému uspokojení, asi i kvalita šla trochu dolů. Odešel Dominik Dumbrovský a s ním spousta gólů. Chybí nám střelec. Když dáváte málo gólů, těžko děláte body. Naštěstí teď vstal z mrtvých Radim Štos, kterého zlobil kotník,“ usměje se Dobal. „S Dražicemi dal dva góly, ale on sám dobře ví, že potřebuje víc šancí, aby se trefil.“

Fotbalový KP: Mirovice - Třeboň 2:1 (1:0).
Ohlasy z velikonočního kola jihočeského fotbalového krajského přeboru

Tabulkové postavení ho trápí, ale jinak je Dobal doma v Týně spokojený. „Klub funguje dobře. Od jara máme nového trenéra Romana Hřiba, což je zase nová motivace a tréninky nás baví. Hlavně funguje pod Honzou Meidlem dorost, ze kterého vyrůstají použitelní kluci pro áčko. Dříve byla v Týně v tomto směru mezera, ale teď se blýská na lepší časy. Klub má všechny kategorie od přípravky až po dorost. V tomto směru je všechno, jak má být,“ chválí si.

Přestože i v šestatřiceti letech zkušeného záložníka fotbal stále baví, pomalu už také vyhlíží konec kariéry. „Fotbal mě pořád baví, to ano. Také to však čím dál víc bolí. Je těžké v šestatřiceti nahánět dvacetileté kluky, dostat naloženo, hádat se s nimi a pak do středy ledovat,“ hořce se usměje. „Už pomalu přemýšlím o tom, že bych si chodil zahrát jenom za béčko, nebo bych odešel do některé z okolních vsí. Fotbal mám pořád rád, ale už mi přece jen takovou radost nepřináší,“ připustí.

Ve své bohaté kariéře nasbíral Vladimír Dobal více než stovku druholigových a také jeden v nejvyšší soutěži. Byly to za Dynamo tři minuty v domácím duelu s Teplicemi, který černobílí vyhráli 3:0. „Trenér Kotrba mě poslal v závěru na hřiště se slovy, ať za tu chvilku udělám něco, čeho si lidi všimnou. To se mi povedlo. Zkazil jsem na půlce úplně jednoduchou přihrávku, a podle toho, jak to v hledišti zahučelo, tak si toho lidi určitě všimli,“ směje se. „Vždycky dávám k lepšímu, že v první lize mám na kontě tři minuty a jednu zkaženou přihrávku.“

Vyprodaný stadion na Střeleckém ostrově sledoval porážku Dynama se Spartou 0:1.
OBRAZEM: Byli jste fandit na vyprodaném duelu se Spartou? Najdete se na fotkách?

Se svou fotbalovou kariérou je přesto spokojen. „Dá se říct, že ano. Ale také vím, že už pomalu končí. Rychlost ubývá a v krajském přeboru se najde dost takových, kteří si na vás rádi počkají a naloží vám. Už to fakt bolí a věk se zastavit nedá,“ je si vědom.

U fotbalu by ale rád zůstal třeba jako trenér. „Můj osmiletý syn hraje v Týně a bavilo by mě věnovat se mu. Udělal jsem si céčkovou licenci, abych se případně mohl zapojit jako trenér. Uvidíme, jak ho to bude bavit. Tlačit ho do ničeho nebudu,“ ujistí. „Ale trenérská práce by se mi do budoucna asi líbila,“ uzavře.