Za vzestupem fotbalu ve vísce nedaleko Českých Budějovic stojí především rodinný klan Pintérových. Tomáš je nejen starostou obce, ale také duší a kapitánem týmu. Jeho mladší bratr Jan působí v roli hrajícího trenéra a zapomenout nelze ani na otce Luboše, jenž mužstvo předtím dlouhé roky trénoval.
Tomáš Pintér (39 let) se vrátil do Plané před osmi roky v roce 2010. V té době hrál místní SK okresní třetí třídu. Naskočil nejen do fotbalového klubu, ale zároveň se stal plánským starostou, kterým je dodnes. „A letos budu znovu kandidovat,“ usměje se.
Pintér měl v té době za sebou úspěšnou fotbalovou kariéru, kdy dlouhé roky patřil k oporám béčka Dynama a Prachatic ve třetí nejvyšší soutěži. Do Plané se vracel z divizního Roudného. „Když jsem se vrátil, tak se nám hned první rok podařilo postoupit ze třetí třídy do okresního přeboru,“ vzpomíná. „Okres jsme hráli tři roky. V té třetí sezoně se nám v zimě podařilo posílit. Přišli brácha, Roman Kubíček, Tomáš Řehoř a Honza Nováček do branky. Přestože jsme po podzimu ztráceli na první místo devět bodů, tak jsme soutěž vyhráli a postoupili do první B třídy. To byl rok 2014,“ připomíná jednu ze slavných kapitol fotbalu v Plané.
Postup o soutěž výš si mohli zopakovat hned za rok. „Doplatili jsme ale na administrativní chybu, když jsme přišli o devět bodů. Jinak bychom šli nahoru. Stálo nás to také krajský pohár, když jsme první finále s Hradištěm vyhráli 3:0, ale zápas byl později také zkontumován,“ ještě teď lituje.
Ze strany klubu se přitom nejednalo o nějaký vědomý podvod. „Bylo to v době, kdy se začaly platit členské příspěvky fotbalové asociaci. Tehdy nás bylo málo a za nás odehrál tři zápasy kluk, který byl sice náš člen, ale příspěvky neměl uhrazené. Shodou okolností jsme ty tři zápasy vyhráli a o body jsme tak přišli,“ vysvětluje.
Postupu do 1. A třídy se tak v Plané dočkali až o rok později. „Přetahovali jsme se o první místo s Nemanicemi. Bylo to dramatické, ale nakonec jsme je přetlačili. Bylo to krásné. Euforie z postupu byla veliká,“ usmívá se. „Postup přišel přesně po třiceti letech, kdy se tady první A třída hrála naposledy,“ připomíná.
V 1. A třídě bude SK začínat svou třetí sezonu v řadě. „V tomhle složení, v jakém tady fungujeme, je to soutěž na hranici našich možností. Existovaly projekty, že bychom nakoupili hráče, ale myslím si, že to musí mít nějakou evoluci. Nesmí to být revoluce. Jsme kousek od Budějovic, prostředí krásné, takže kdyby byl zájem a fotbal začalo hrát hlavně ještě více dětí, tak by to mělo smysl. I sobotní oslavy ukázaly, že spolková činnost u nás funguje dobře. Ať už jsou to fotbalisté, nebo hasiči,“ pochvaluje si. „Je hezké, když se tady především děti potkají a nesedí doma u počítače.“
V SK Planá fungují kromě prvního týmu a staré gardy také mládežnické týmy. „V obci, která má pětačtyřicet dětí, to není jednoduché dát dohromady,“ připustí Pintér. „Máme dvě družstva. Starší přípravku a mladší žáky. A není lehké je udržet.“
Sobotní oslavy se v Plané povedly. „Byli jsme spokojeni. Vyšlo počasí. Je dobře, že nebylo úplné vedro. Předvedli se všichni. Fotbalisté i hasiči. Dospělí i děti. Zazpívala budějovická rodačka Martina Pártlová, také Žlutý pes,“ vypočítává. „Lidí přišlo dost. Řekl bych, že optimální počet. Byl to krásný den a jsem za něj rád. Osmdesát let je velký kus historie, který nás zavazuje, abychom pokračovali,“ je si vědom.
Sportovním vrcholem programu byl duel domácího prvního týmu se starou gardou Sparty Praha, která nakonec vyhrála možná až nečekaně vysoko 5:2.
Právě Tomáš Pintér mohl zápas zdramatizovat, ale za stavu 2:4 neproměnil penaltu. „Penalta se dá jenom blbě kopnout. Trošku jsem to podcenil. Brankář Jirka Bobok pořád nadával, že to penalta nebyla. Všechno se to tak nějak sešlo, že jsem ji kopl jako blbec,“ s úsměvem si sype popel na hlavu. „Na druhou stranu si nemyslím, že bychom tím zápas zvrátili. Ale to mě samozřejmě neomlouvá,“ směje se.
Sparta přivezla velice slušný tým na čele s Horstem Sieglem, Martinem Frýdkem, Romanem Lengyelem a dalšími někdejšími letenskými hvězdami. Domácí naopak dali příležitost kompletnímu kádru. „Zahráli si úplně všichni. Pro kluky to byla událost. V dresu soupeře nastoupil jediný mladší hráč Jirka Jeslínek, který na nás stačil skoro sám. Nechali jsme si dát hloupě a lehkovážně čtyři góly. Pak jsme měli soupeře na půlce, ale nemáme takovou kvalitu, abychom přehráli tým, který si stoupne před branku a brání. Máme spíše brejkové mužstvo,“ uvedl k zápasu, ve kterém ale zase až tolik o výsledek nešlo.