"Za Stráž asi ještě na stoperu hraje Pavel Šašek, my byli spolu v dorostu, těším se, že se potkáme," říká čtyřicetiletý Vozábal, který si v kariéře zahrál za několik klubů. Kromě jiných za Dynamo České Budějovice, Slavii Praha, v Řecku za Škodu Xanthi… V první lize celkem nasbíral 237 zápasů. A v reprezentačním dresu si užil atmosféru letních olympijských her v Austrálii. "A taky jsem po konci kariéry kopal nižší soutěže," vzpomíná s úsměvem na své působení v jihočeském krajském přeboru. "Asi čtyři zápasy jsem hrál za Hlubokou." Dodnes si pamatuje na hulváty, kteří provázejí některé fotbalové zápasy. "Je veliký rozdíl, jestli v kraji hrajete doma, nebo venku. Najdou se lidi, kteří fandí jen domácím, doba je v tomto dost těžká. Někteří se prostě přijdou na fotbal vyřvat, bez pokory hráčům nadávají. Ale s tím hráč z první ligy, když jde do nižší soutěže, prostě musí počítat. Já si to prožil na vlastní kůži."

V zápasech okresní a krajské úrovně podle Vozábala převládá radost z fotbalu. "To mě na nižší úrovni bavilo ze všeho nejvíc," říká odchovanec Tábora. "Ani hráčům nikdo nemůže vyčítat, když si ještě na tréninku povídají o zážitcích ze víkendu, o plesech. To mě v krajském přeboru bavilo ze všeho nejvíc." Mají šanci hráči z vesnických klubů, že si jich všimne manažer ligového celku? Moc ne. Cesta z fotbalového "pralesa" až do první ligy je téměř nemožná. Téměř… Jsou totiž výjimky, na které se pak dlouho vzpomíná. "Já si pamatuju Sethalera," přidává Vozábal konkrétní jméno. Já byl tehdy v dorostu, on hrával krajskou soutěž v Bavorovicích, najednou si ho někdo všiml, jak dobře hlavičkuje a rychle s balonem utíká, a byl v lize." Martin Seethaler, bavorovický zázrak, v sezoně 91/92 odehrál dva prvoligové zápasy.

V neděli se Martin Vozábal těší do Staré Hlíny na setkání s kamarády. "Projekt Můj fotbal živě je skvělá věc, baví mě se v neděli dopoledne dívat," dodal generální manažer Dynama České Budějovice.