Naposledy Černý Dub udolal na svém hřišti Dříteň 2:1. „Věděli jsme, že to bude těžký zápas. Měli jsme spoustu velkých šancí, které jsme ale nedokázali proměnit. Kdyby se nám to povedlo, tak mohlo být rozhodnuto už v první poločase. Naštěstí jsme ve druhé půli přece jen přidali druhý gól, kterým jsme naši převahu potvrdili. Závěr už se pak po několika vystřídáních dohrával v duchu jisté nesourodosti,“ s úsměvem se vrací zkušený fotbalista k poslednímu zápasu svého mužstva.
V Černém Dubu se podařilo poskládat partu skutečně kvalitních fotbalistů, která loni vykopala postup ze třetí třídy. „Do konce soutěže jsme se přetahovali o první místo s Kamennou. Věděli jsme však, že máme silné mužstvo a bude to jenom o nás. Tajně jsme doufali, že v závěru Kamenná klopýtne, což se také stalo. Nicméně nakonec se ukázalo, že postupovaly první dva týmy tabulky, takže bychom šli nahoru i ze druhého místa. Udělali jsme v sezoně pětašedesát bodů, to jsme brali za velmi slušný počin,“ stručně se ještě ohlédl za uplynulou sezonou.
Výhodou je, že většina týmu pochází právě z Černého Dubu a přilehlých Nových i Starých Homolí. „Polovina hráčů je místních, druhá jsme se potkávali na futsalech a sálovkách. Jsme kamarádi a dohromady to dal Milan Ďurica, jenž je místní a chtěl pozvednout fotbal v Černém Dubu. Stará se tam o to výborně spolu s Davidem Schneiderem, Vaškem Welserem a dalšími kluky, kteří tomu opravdu dávají srdce. Na to, jak je Černý Dub malá obec, tam vybudovali parádní zázemí,“ oceňuje.
Mužstvo trénuje dvakrát v týdnu a klub má i béčko, které nastupuje v nejnižší čtvrté třídě. „Je super, že se dalo dohromady tolik lidí. V kádru áčka je osmnáct lidí, v béčku také zhruba tolik. Je z čeho vybírat,“ chválí si.
S takovým kádrem nemohou v Černém Dubu nemít myšlenky na minimálně boj o postup. „To je takový tajný sen. Věřím, že kvalitou mužstva bychom obstáli i v první B třídě,“ je přesvědčen.
David Přibyl je českobudějovický rodák, který s fotbalem začínal v sídlištní TJ Vltava, která už ale několik let nefunguje. „Bydlel jsem dvě stě metrů od hřiště, takže to byla jasná volba. Tehdy tam fotbalový klub vedl Míra Šenkýř a dlouhé roky mě trénovali můj táta s panem Píchou. Při přechodu z přípravky do žáků jsem zamířil do SKP, kde jsme později hráli dorosteneckou divizi a nabíral jsem tam fotbalové zkušenosti. Potom jsem pokračoval do Lokotky, kde mě vedl pan Samec, což pro mě byla velká osobnost,“ vzpomíná na své fotbalové mládí.
Dlouhých sedmnáct sezon pak strávil v nižších soutěžích v sousedním Rakousku. „Po letech jsem se vrátil do Velešína, kde bydlíme. Jenže nebylo to tam ideální, protože fotbalisti, kteří tam hráli, odešli do jiných klubů. Tak jsme se domluvili, že půjdu za kamarády do Černého Dubu,“ vysvětluje, proč zvolil právě tuto fotbalovou adresu. Doma ve Velešíně však nadále působí jako trenér dorosteneckého týmu, kde dohlíží na svého staršího syna.
Po celou kariéru hraje kromě „velkého“ fotbalu také futsal a sálovku. Ve futsalu si jeho služby lídr okresního přeboru FC 30 nemůže vynachválit. „Celý život jsem hrál futsal i sálovku a podle mého názoru je to pro fotbalisty výborný doplněk. Potřebujete tam rychlé rozhodování, všechno je ve velkém fofru, musíte naznačit hodně pohybů, což se pak ve fotbale hodí. Další výborný doplněk pro fotbalisty je podle mého hokej,“ uzavírá David Přibyl.
Načítám tabulku ...
