S pískáním začal kvůli svému synovi, který hrál za Sigmu a v současnosti už se svému koníčku věnuje neuvěřitelných 45 let. Jak sám přiznává, fotbal se za tu dobu velice změnil, ať už po stránce technicko-taktické, tak i po stránce zázemí a podmínek. Jedno ale pole něj stále platí. Rozhodčí na nižších úrovních musí mít tuto činnost skutečně rád, bez toho to totiž dělat nejde.

Vzpomenete si ještě na svůj první odpískaný zápas?
Na to se mě ptají snad všichni (smích). Když můj syn začal hrávat za Sigmu, tak jsem začal pískat žáky. A konkrétně se jednalo o zápas Sigmy proti Baníku Ostrava, kdy Baník vyhrál 1:0. A údajně se stalo, že můj kluk dával branku, ale protože tam tehdy ještě nebyli pomezní rozhodčí a míč se rychle odrazil ven, tak jsem mu ho neuznal. Ale to už je dávno. V té době byl rozhodčí na hřišti vždycky sám. Nebylo to jako dnes, kdy jsou na hřišti rozhodčí tři.

Jak se za těch 45 let, co rozhodcujete, změnil fotbal?
Hodně. Zvedla se úroveň a změnila se taktika. Také podmínky jsou úplně jiné. Pamatuji, jak se naprosto běžně hrálo třeba na škváře či šotolině. Dále si třeba vzpomínám, jak byl hodně kritizován trenér Vlček ze Sigmy, o kterém se říkalo, že chce z těch kluků udělat pro samé běhání dostihové koně. Ale bohužel. Byl problém s balony. I v Sigmě, kde dostali třeba jen dva na trénink. Dalším problémem bylo zdraví fotbalistů. Bylo běžné, že hráči končili velmi brzo. Třeba můj syn musel skončit už ve 23 letech kvůli opotřebovaným kolenům a achilovkám.

Lukáš Pittner (u míče) byl jedním ze dvou vyloučených svádovských hráčů.
VIDEO: Hádka dvou spoluhráčů skončila vyloučením. A přísným trestem

Je něco, na co za celou tu dobu nejvíce vzpomínáte?
Žádnou konkrétní událost bych nevypíchl, spíše na tu dobu vzpomínám celkově. Třeba na zimní turnaje hrané na zasněžené škváře, když chybělo pořádné zimní oblečení. Já osobně jsem si musel nechat šít černou košili a kalhoty. A musel jsem si to hradit sám. Dnes si to sice člověk také musí hradit sám, ale celkově je to už na hodně jiné úrovni.

Jakým způsobem se ve svém věku stále udržujete ve formě?
Kdysi jsme s klukem běhávali okolo řeky Moravy nebo na novosadském hřišti, kde jsem chvíli i trénoval. A hýbat se snažím dodnes. Nic víc v tom prostě není. No a taky chodím do sauny.

Ilustrační fotografie
Případ napadení rozhodčího v Praze: Viníci dostali exemplární tresty

Stále jste aktivní a pískáte okresní soutěže. Jak jste si užil svou zatím poslední sezonu?
No, popravdě moc ne. Odpískal jsem pouhá dvě kola a pak jsem dostal boreliózu. Navíc jsem dlouho nevěděl, co mi je. Asi šest týdnů jsem nemohl chodit ani o berlích. Byl jsem tím naprosto zdecimovaný. Ale nevzdal jsem to a díky pohybu jsem se z toho dostal. Dále bych chtěl dodat, že jsem ještě předtím, i když jsem třikrát očkovaný, chytil omikrona. Nyní ještě beru antibiotika, ale brzy bych už měl znovu pořádně vyběhnout na hřiště.

Jak dlouho byste ještě chtěl pokračovat?
Pokud mi to zdraví dovolí, rád bych zvládl ještě příští rok. Mou výhodou totiž je, že kdekoli přijdu na hřiště, tak už mě všude znají a když udělám nějakou tu chybu, tak mi to odpustí. A také vždycky říkám, že tu činnost musí mít člověk rád. Bez toho to nejde. Nikdy jsem to nedělal pro peníze. Ani jsem nemohl. Dříve bylo za zápas chlapů 30, za dorost 20 a za žáky 10 korun. A to se v podstatě nezměnilo ani dnes. Ač už jsou totiž odměny vyšší, vyloženě pro peníze se to dělat nedá.

Českokrumlovské Romo duel v Malontech nedohrálo kvůli napadení rozhodčího jedním z jeho hráčů
V okresním přeboru se nedohrálo. Rozhodčí šel po strkanici k zemi

Máte ještě nějakého kolegu, který také ještě neskončil?
Mám. Je jím inženýr Hubáček, který pískával třeba i I. B třídu. Ten nejdříve pískat přestal. Pak ale začal hrát jeho vnuk a on měl k rozhodčím připomínky. No a tak jsem ho vyhecoval a on se vrátil na hřiště. Dneska má asi 75 let. Potom znám ještě pár dalších starších chlapů, kteří jsou také stále aktivní. Prostě jak už jsem říkal, člověk to musí mít rád.

Co byste vzkázal a případně poradil dnešním rozhodčím?
Aby si vážili toho, co mají. Dnes už totiž mají k dispozici všechno. Byť za to také musí zaplatit, tak si nemusí nic složitě zařizovat včetně šití dresů. Také mají obrovskou výhodu v tom, že už dnes existují akademie, kde se všechno potřebné naučí. To za nás opravdu nebylo. A poradil bych jim, aby se tomu řemeslu co nejvíce věnovali. Rád bych také viděl v lize více rozhodčích z Olomouce. Aby se ukázalo, že Olomoučáci pískání také ovládají.