Doma se cítí pod zámkem v Hluboké nad Vltavou. Pracuje od rána do večera. Tomáš Sivok je v práci každý den. Nejvíc z logicky věci během víkendů. Vůbec mu to nevadí. Manažer A týmu Sparty velice ochotně odpovídal v rozjeté ligové sezoně na dotazy Deníku. Položili jsme mu i kvízovou otázku. Víte, jakou soutěž hraje Kamenice nad Lipou? „Kraj,“ odpověděl jasně, stručně a správně. Kamenice nad Lipou, odkud Sivok pochází, je v krajském přeboru Vysočina mezi první čtyřkou, vzhledem k minimálním bodovým odstupům v čele tabulky může dokonce myslet na postup. „Já se ale cítím být spíš Jihočechem,“ říká Tomáš Sivok, který v rozhovoru připomněl i své fotbalové začátky.
Vzpomenete si ještě na úplně první trénink?
Ten se odehrál v Kamenici nad Lipou. Byl jsem s bratrem, který je o tři roky starší. Ten mě k fotbalu víceméně přivedl. Byly to takové začátky, tam jsem spíš pobíhal, Bylo to v nějakých čtyřech pěti letech. Fotbalově jsem začínal asi v šesti.
Marek Matějovský v pořadu Deníku Hvězdy v prachu, jehož vy jste také hostem, vyprávěl, že první trénink celý probrečel. Vás fotbal hned chytil? Já žádnou krizi neměl. Jen jednou táta, to mi bylo nějakých osm let a šel jsem místo tréninku s klukama na koupaliště, tak na mě trochu nastoupil. Řekl mi, že si musím rozmyslet, jestli tam chci chodit, nebo ne. To bylo pro mě trochu nepříjemné. Fotbal mě ale bavil.
play_fill
To se všechno odehrávalo v Kamenici na Lipou?
Ano. V malém městě jsme neměli nic jiného na práci. Buď jsme hráli před domem na hřišti nebo jsme chodili na trénink a v zimě jsme hráli hokej, takže možností tam moc nebylo. Jsem za to hrozně moc rád, že to dětství, když to srovnám s tím, co mají děti dneska, tak jsem rád, že jsem ho prožili v Kamenici právě takto.
Byl potom pro vás přechod do mládeže Dynama České Budějovice hodně důležitý?
Určitě. Přišel jsem vlastně sám za taťkou v deseti letech, kdy jsem v Kamenici patřil mezi ty lepší nebo úplně nejlepší, a chtěl jsem se posunout někam dál. Lákalo mě to prostě hrát fotbal na té nejvyšší úrovni.
Takže směr České Budějovice byl jasný?
U nás připadaly v okolí Jihlava, Budějovice, Brno. To byla asi taková nejbližší města, kam jsem mohl jít, kde se hrálo trochu na vyšší úrovni. Shodou okolností táta má bratra v Budějovicích, takže ten mi domluvil zkoušku. Byli jsme na prvním zápase, na který jsme přijeli pozdě, protože nám řekli, že máme přijet na vysoké školy… Byly pevné linky, ne mobily, my přijeli na vysoké školy, ale na koleje, do školy, ne na fotbalové hřiště. Čekali jsme, že nás tam vyzvednou. Pak jsem přijel na zápas a nastoupil jsem asi až od 30. minuty.
Byla to úspěšná premiéra?
Dal jsem dva góly. Pak jsem vlastně celou čtvrtou třídu ještě dojížděl jenom na víkendy na zápasy. A od páté třídy jsem přešel do školy v Grünwaldově ulici v Českých Budějovicích. Přes týden jsem bydlel u strýce s tetou. To byla pro mě taky zkouška, hlavně pro rodiče.
Víc asi pro maminku, ne?
No, pro tátu asi tolik ne, ale pro mamku spíš, která to obrečela. Ale já jsem odmala chtěl něco dokázat, takže jsem si za tím šel a velký respekt rodičům k tomu, že vlastně ty víkendy jsme prožili fotbalově nebo na statku u nás.
Na statku? Jako Jaromír Jágr?
Já tu manuální práci moc nemusel, takže pro mě byl fotbal vždycky záchrana. Pokud byl zápas, když už jsem byl starší, to byly soboty i neděle, tak jsem byl rád, že jsem nemusel v létě moc pracovat doma. To pro mě byla také motivace, abych šel do světa. Rodiče mě vozili. Táta se mnou vlastně projel všechny zápasy. Dneska už jezdí druhé kolo s mladým, takže si to užívá.
Vnímá váš otec svého vnuka Andrého stejně jako vnímal na hřišti vás?
Na mě byl tvrdý. Na mladého je dneska hodný, i ta doba se trochu změnila. Já na začátky vzpomínám rád. Myslím, že mi to do života dalo pak hodně, protože i to, že jsem začal pak už v šestnácti letech trénovat s áčkem v Dynamu, tak vlastně už jsem byl s dospělými. Když jsem šel do Prahy, tak to pro mě bylo daleko lehčí. Už jsem nebyl tak fixovaný na rodinu, to mi pomohlo, i když jsem šel ven a dál.
Odchod z Kamenice nad Lipou do Č. Budějovic vám pomohl vybudovat základ pro další fotbalovou kariéru?
Zkušenost to pro mě byla veliká. Musel jsem se umět kousnout. To je i v životě hodně důležité.
Podobnou strategii uplatňujete i na svoje děti?
Snažím se je vychovávat tak, aby nedostaly nic zadarmo, vím, jak svět funguje, takový přístup se mi líbí.
Povídáme si pár metrů od hlubockého zámku. Tady jsou doma Vácha, Povišer, Vozábal, svého času i Poborský, žil tu trenér František Cipro, to by byla sestava… Nikdy jste neměl chuť to vyzkoušet za Hlubokou?
Musím se přiznat, že jak jsem na konci kariéry měl trochu problémy s koleny, nebo spíš s jedním, tak už jsem hrát nechtěl. Fotbal mě hrozně baví, ale jen když mě nic nebolí. Pak už jsem každý den ještě tři hodiny strávil na fyzioterapii, abych vůbec byl schopný druhý den trénovat. Fotbal je prostě pro tělo hrozná rasovina.
Doplácíte na tvrdé tréninkové dávky z mládí?
My tréninky měli vždycky hodně náročné. Když jsme byli mladí, tak se trénovalo jinak, než se trénuje dneska. Proto mě ani moc nelákalo hrát za Hlubokou. Já si přičichl k tenisu. Hraju hodně a vášnivě. Třikrát týdně. Občas si zahraju hokej, když je čas, a taky jsem dělal crossfit,
Crossfit? Činky?
V Budějovicích. To mě bavilo, protože tam je zase trochu jiná komunita lidí, to mě hrozně fascinovalo. Ale že bych se rozhodl, že bych hrál fotbal někde mimo kraj nebo jako třeba hraje Lafi (David Lafata v Olešníku – pozn. red.) ), tak to mě moc nelákalo. Už bych se asi nepřinutil. Pro mě byl problém, když jsem vlastně ty poslední roky kariéry přešel z Turecka do Izraele, kde chodily tři tisíce lidí, a já jsem byl zvyklý, že v Turecku chodilo padesát tisíc, tak to pro mě už motivačně bylo hrozně těžké.
Těžko jste hledal motivaci a chuť do fotbalu?
Pak mě to nakoplo tady, když tady chodil na Střeláku (Střelecký ostrov, kde je stadion Dynama) plný stadion, tak to mě bavilo moc. Ale pak přišel covid a zase jsme hráli bez lidí. To už mě to nebavilo. Chtěl jsem se dát na další dráhu, chtěl jsem se dostat do managementu a tvořit nějaký projekt, což mě baví neustále a tam si myslím, že jsem se našel asi nejvíc.
S rodinou žijete pár metrů od hlubockého zámku. Když vyjdete z domu, tak okamžitě potkáte fotbalistu?
Dá se to tak říct. Jsou tady kluci, co dřív hrávali, jezdí sem hodně týmů na soustředění. Myslím, že Hluboká je vyhlášená, je to tady krásné, není to velké, není to malé, je to kousek do Budějovic, je to kousek do Prahy, kousek do Rakouska, takže je to podle mě úplně ideální pro rodinný život. Jsem tu rád a jsem tu moc spokojený.
Váš syn porazil v dresu Dynama České Budějovice v žákovské lize Spartu. Byl to pro vás emotivní souboj?
Nebyl. Já nemohl prohrát. Trochu v tom válčíme s manželkou, ona je na mě trochu naštvaná, že říkám, že nefandím. Já říkám, fandím mladému a fandím Spartě, takže já nemůžu prohrát. Ona musí fandit Dynamu, protože tam hraje syn. Jeho zápasy vůbec neprožívám. Pro mě to je balzám. V zápasech ve Spartě, co v sezoně máme, jsou takové stresy, že když jdu na ty mladé, tak si to užívám. Spíš chci, aby ho to bavilo. A že hrál proti Spartě: To je pro mě samozřejmě je srdcovka. Zápas byl krásný. Kluci vyhráli. Když člověk pak vidí emoce u dětí a u trenérů, tak je to naprosto úžasné.
Jaká je vaše spolupráce s trenérem Priskem? Dá se třeba pojmenovat jedna věc, která vás na ní nejvíc ze všeho baví?
Když pominu to, že je ohromně chytrý, tak ta sociální stránka, jak on dokáže lidi spojovat, dokáže se bavit. Snaží se pochopit českou mentalitu, což si myslím, že mu trochu trvalo. Mně zase trochu trvalo, abych ho přesvědčil, jak to tady funguje. Je to člověk, který má obrovské charisma, který lidi dokáže spojovat. To si myslím, že je asi největší přednost.
Máte dost nabitý program. Kolik zápasů áčka Sparty jste viděl osobně? Všechny?
Všechny. Musím být na všech zápasech. Ještě se mi nestalo, abych nějaký minul.
Kolik dní jste v roce bez fotbalu? Kolik dní volna jste měl třeba v této části sezony? Za půl roku, za rok?
Držím víceméně stejný program, jako mají kluci v kabině. Takže teď jsme třeba dostali šest dní, protože porce programu byla obrovská. Teď trenér dal šest dní volna, což je po dlouhé době nějaký větší úsek. Obvykle to bývá tak, že v zimě máme volno asi čtrnáct dní a v létě také. Jinak je to stále fotbal, ale mně to nevadí. Myslím, že je důležité, aby člověka to, co dělá, hlavně bavilo a naplňovalo, aby za sebou viděl nějaké výsledky.
Sparty se týkají velmi citelně také reprezentační srazy, jaký je váš tip na výsledky turnaje Euro 2024?
Na vítěze? Nebo vás zajímá náš tým?
Kdo vyhraje mistrovství Evropy? A jak si myslíte, že dopadne Česká republika?
Klukům bych přál, aby postoupili ze skupiny, a pak se může stát cokoliv. Samozřejmě je tam ještě hra o třetího soupeře ve skupině, myslím, že to bude asi Řecko. Skupina je těžká, ale jak říkám, máme nového trenéra, nový impulz a my Češi se vždycky dokážeme semknout. Budu klukům držet palce. Pokud postoupí ze skupiny, bude to úspěch a pak už je to o jednom zápase. Co se týče celkového vítěze, odmalička mám oblíbenou Anglii, která už spoustu let nic pořádně nevyhrála, alespoň co si pamatuju, takže bych to přál asi nejvíc Anglii. Ale myslím si, že mezi největší favority bude patřit Francie.
Můžete mluvit o počtu sparťanů, kteří by podle vás měli být ve výběru Ivana Haška v české reprezentaci?
Doufám, že co nejvíce. Říkáme klukům, že to bude záležet na tom, jak teď budou hrát. Věřím, že splníme náš společný cíl, získat titul a pohár. Doufám, že když to dokážeme, pojede jich hodně. Uvidíme, koho si trenér Ivan Hašek vybere, ale myslím si, že tak pět až šest hráčů by mohlo jet.
Trenéra Haška jste zažil osobně. Co říkáte na jeho návrat? Je to pro vás plus pro český fotbal?
Jsem velmi rád, protože trenér Hašek mi dal první větší šanci. Když pominu trenéra Brücknera, který mi dal šanci také, to jsem ale přišel do týmu, když to byly zlaté časy a zlatá generace. Jako mladý hráč jsem spíše nasával atmosféru. Za trenéra Haška jsem dostal větší šanci hrát. Pamatuju si ho jako velmi charismatického trenéra, manažera. Bylo tu hodně spekulací, jestli na to má nebo nemá. Je to člověk, který má rád fotbal, je inteligentní a vzdělává se, udržuje nadhled a vzal si kolem sebe mladé asistenty. Myslím, že to je klíč k úspěchu a že to byl správný krok.
Máte v plánu v létě navštívit fotbalové mistrovství Evropy osobně?
Lístky mám, ale nevím, jestli pojedu. V té době už budeme trénovat. Možná se domluvíme a vyrazíme na jeden zápas. Rodina pojede určitě na Portugalsko. Já mám přípravu, takže možná Turecko, protože tam jsem hrál a mám tam ještě pár známých, takže možná na ten zápas bych se jel podívat.
Tomáš Sivok
Manažer A týmu AC Sparta Praha
Narodil se 15.9. 1983.
Působil v klubech v České republice, Itálii, Turecku a Izraeli.
