„Obdivoval jsem jeho lidskost,“ oceňoval kouč národního týmu Jaroslav Šilhavý.
„Svým vztahem k hráčům byl pro mě vzorem“ říkal trenér ČR U21 Jan Suchopárek.
„Franta byl kamarád, nikdy nezkazil žádnou legraci. Ještě teď v neděli jsme si po prohře s Libercem volali a rozhodně mě nenapadlo, že to je naposled,“ smutnil sportovní ředitel Dynama Milan Čadek.
„Byl o dost starší a já mu slušně vykal, on mi tykal a dobíral si mě, jak to rád dělával každému, přičemž nikdy nikoho neurazil,“ líčil kustod Dynama Radomil Procházka.
Hezké vzpomínky na Frantu Cipra má i autor této kurzívky – a tady jsou:
V dorostu Dynama jsme se sice minuli, protože když Franta přecházel ze žáků, já už v sedmnácti v dorostu Dynama končil a začal jako elév pracovat v redakci tehdejší Jihočeské pravdy. Na ligu dorostu jsem se svými bývalými spoluhráči často jezdil a právě s Frantou, jenž tehdy byl nadějným křídelníkem, jsme se skamarádili. Teď už na něj snad mohu prozradit, že on jako pozdější veliká legenda Slavie v té době fandil Spartě (což o něm asi ví málokdo …).
Už včera jsem na něj taky prozradil, že když ještě Franta hrál v Dynamu v dorostu, byl i naším spolupracovníkem v Jihočeské pravdě (předchůdkyni nynějšího Deníku) a v neděli chodil zapisovat nahlášené referáty z krajského sportu (tenkrát ještě mobily a esem᠆esky neexistovaly) a já v noci ho vozil na motorce domů.
Taky jsme jako kluci spolu byli na čundru na Lipně, vedle Franty s námi tenkrát byl také Venca Mařík (známý spíše jako skvělý hokejista, ale před vojnou hrál i fotbal za Dynamo, a tak dobře, že Československo v dorostu reprezentoval proti Maďarsku). Teď už taky snad mohu prozradit, že zatímco já a náš čtvrtý tehdejší parťák hned první večer na čundru šli na pivo, Franta jako vyhlášený seladon se vydal s Vencou za holkama…
A ještě jednu historku, která Frantu hezky vystihuje. Když byl jako trenér Dynama kdysi v Rakousku na přípravě, zakázal po zápase svým asistentům zvedat novinářům telefony. Když jsem na druhý zápas pak přijel a ptal se ho, co ho to popadlo a co má proti Deníku, tak jen odsekl, že když takový kousíček za humna nikdo z novinářů nemůže přijet, tak že asi o žádné zpravodajství nikdo nestojí…
Tak to cítil, tak mluvil. Takový byl František Cipro. Fotbal, to byl jeho život!
Poslední rozloučení s ním bude v pátek v 15 hod. ve smuteční síni českobudějovického krematoria.
