„Určitě si toho velice považuji, je to ale ocenění pro celé mužstvo, včetně trenérů, masérů, kustodů i fyzioterapeutů. Prostě všech, co jsou na Dynamu. Fotbal je kolektivní sport. To ocenění patří všem.“
Takže vás zřejmě mrzí, že kvůli epidemii koronaviru mimo jiné i kategorie kolektivů z tradiční ankety našeho listu o nejlepší sportovce roku vypadla. Věříte, že by ji Dynamo vyhrálo?
Přesně tak! Dynamo jako nováček první ligy skončilo po základní části minulého ročníku na sedmém místě, to je velký úspěch. A co hlavně, hráli jsme fotbal, který se lidem líbil. Zpočátku se týmu sice tolik nedařilo, trenér ale má nějako filozofii, za kterou si stojí. V Česku jsou hlavní výsledky, já to vidím trochu jinak. Jistě, vyhrát i já chci, ale za tím vítězstvím je třeba jít nějakou cestou. A ne, že když se občas něco nepovede, že třeba začneme jen nakopávat balony.
Vy jste se spolu s Tomášem Sivokem připojili v minulé sezoně k mužstvu, když bylo na spodku tabulky. Po vašem příchodu se výkony i výsledky výrazně zlepšily a dle trenéra Horejše jste vy dva na tom měli lví podíl…
Pokud jde o Siviho, to byl kapitán se vším všudy. Řekl bych, že i teď nám chybí, že by byl mužstvu stále hodně platný. Na druhou stranu přišel Martin Králík a na stoperu hraje perfektně. My se Sivim jsme do mužstva, alespoň si myslím, nějaké zkušenosti ze svého působení ve světě přinesli, ale teď je třeba, aby i ti mladí na sobě dál pracovali. Oni by už měli být takovými těmi vůdčími typy.
Zmínil jste svém působení v zahraničí a nutno říct, že jste chytal i ve špičkových evropských ligách. Pomyslel jste někdy v té době, že byste do Dynama, kde jste s velkým fotbalem začínal, se ještě jednou mohl vrátit?
Rozhodně ne, na to jsem vůbec nepomyslel. Všechno se to zrodilo tak nějak náhle a narychlo, byla tam spousta náhodných faktorů. Já vůbec nepočítal, že bych po čtyřicítce ještě hrál fotbal. V Německu jsem měl nějaké nabídky, ale spíše jsem přemýšlel o tom, že se dám na trenéřinu. Pak se to ale najednou tak nějak seběhlo a já byl v bráně… Já i do Dynama loni přicházel pomáhat gólmanům a ne s tím, že budu chytat. Myslím, že kdyby se týmu v tu dobu dařilo, v bráně bych zřejmě neskončil.
A nebyl byste ani v desítce jihočeských sportovců roku. A to už podruhé, prvně to bylo před více než dvěma desítkami let! Pamatujete si ještě vůbec na to, kdy jste byl v naší desítce poprvé?
Mám-li být upřímný, já ve světě zapomněl, že nějaká taková anketa vůbec je… Až když jste mi volali, že v ní jsem, se mi to vyhlášení vybavilo. Bylo to v roce 1999, mně bylo dvacet a postoupili jsme s jednadvacítkou na mistrovství Evropy. Vím, že to bylo v restauraci, co byla na Dynamu. Je to už dávno…
Je to dávno, třeba Dan Kerl, jenž v neděli na Spartě byl jako třetí gólman, v té době ještě nebyl na ani světě…
To nebyl, ale pamatuji si na jeho tátu, protože ten tu dělal trojku, když já v šestnácti v Dynamu v áčku začínal. Že v takovém věku pořád ještě chytám, je trošku paradox, ale je to taky o tom, jak se člověk celou kariéru udržuje. Musí se mu taky vyhýbat zranění a musí mít také štěstí na trenéry. Hlavně ale musí být sám k sobě přísný, především co se životosprávy týká. Avšak je taky dost věcí, které už na sobě cítím. Třeba tréninky na umělce mi zrovna moc nevyhovují.
A co současná epidemie koronaviru. Je to pro vás hodně velká komplikace?
Je to komplikace, a to hodně velká! My v pátek jdeme na testy a v neděli hrajeme, ale může se stát, že deset lidí vypadne. Na něco se připravujete a dva dny před zápasem je všechno pryč. I když vypadnou jen tři pozice, je ta veškerá příprava narušená.
A co ta letošní nezvykle krátká zimní příprava?
Mně osobně to vyhovuje, třeba v Německu to je normální, tam se v zimě bundesliga vůbec nepřerušila! Jenže tam byly i tréninkové plochy vyhřívané, tady jsou vyhřívaná jen hlavní hřiště. Na druhou stranu si vybavuji, že když jsem v Dynamu začínal, chodili jsme na Bagr trénovat na škváru, takže ty umělky jsou velký pokrok. Nicméně přírodní tráva je přírodní tráva.
Takže jste asi přivítali, že generálka na Spartě byla na přírodní trávě?
Samozřejmě! Navíc jsme Spartu porazili, a byť to byla příprava, vítězství na Spartě vždycky potěší! Jenže v neděli s Pardubicemi to bude něco úplně jiného, tam půjde o body, a to proti velice nepříjemnému soupeři. Vůbec celý ten první týden bude hodně náročný: v neděli máme Pardubice, hned ve středu doma Příbram a v neděli doma Teplice. Bude to velice těžký týden, a kdyby se nám to povedlo zvládnout za devět, byla by to fantazie!
DAVID HOREJŠ: ČEKÁ
NÁS TĚŽKÝ SOUPEŘ!
Fotbalisté Dynama po výhře v generálce nad Spartou najeli v tomto týdnu na týdenní ligový rytmus a v neděli v pražském Dolíčku na úvod jarní ligy změří své síly s Pardubicemi (14.00).
„Hráči měli individuální tréninkové plány, a tak kondici neztratili, ostatně i v zápase proti Spartě jsme i po té kondiční stránce působili dobře. Proto jsme i v minulém týdnu už na trénincích měli technické a nácvikové věci, i hodně herních prvků,“ podtrhl trenér David Horejš.
To, v jakém složení by Dynamo mělo proti Pardubicím vyběhnout, trenéři rozhodnou až těsně před zápasem. „V této složité koronavirové době člověk nikdy neví, jak dopadnou testy,“ krčil kouč Dynama rameny.
Pardubický nováček byl na podzim velkým překvapením soutěže. „Čeká nás nesmírně těžký a nepříjemný soupeř, který dokázal vyhrát s Libercem a sebrat bod i pražské Slavii. My se ale chceme připravit tak, abychom v neděli uspěli,“ ujistil David Horejš.
play_fill
