Kliknutím zvětšíte
Zdeňku, když jsme se bavili v lednu, v Dallasu jste se teprve zabydloval. Co všechno jste musel zařídit?
Bylo toho dost, ale díky pomoci skvělých lidí je vše zdárně za mnou. Bylo třeba najít a zařídit si byt, auto, vyřídit pojištění a další nezbytné věci. Hned po příletu jsem navíc s lidmi z klubu řešil víza pro přítelkyni.
A do toho předsezonní příprava. Byla odlišná od toho, na co jste byl zvyklý v Evropě?
Upřímně? Byla slabší. Jsem zvyklý na posilovnu a kvanta naběhaných kilometrů, jenže tady těžké posilování neznají a o běhání to taky moc nebylo. Většina kluků byla zaskočená stejně jako já.
Pokud se nemýlím, vy a zkušený Švýcar Reto Ziegler jste jedinými Evropany v kádru. Byla pro vás proto o něco složitější aklimatizace?
Ani ne, lidé z klubu i samotného týmu jsou přátelští a spoustu věcí mi ulehčili. Od začátku nejvíc držím se senegalským útočníkem Dominiquem Badjim, který žije ve Spojených státech už delší dobu a dokáže dobře poradit.
Kromě Badjiho a Američanů máte v týmu také Afričany, Brazilce, Kolumbijce, hráče z Chile, Ekvádoru… Pozorujete u nich odlišnou fotbalovou, ale i životní mentalitu?
Nejvíc ji vidím u Jihoameričanů. Nejen, že mluví primárně španělsky, ale jsou neustále pozitivní, neudělají krok bez své specifické muziky a pořád se vlní v jejím rytmu. (směje se) Někdy je na mě španělských písniček až moc, na druhou stranu alespoň v týmu máme pozitivní atmosféru. Má to ale i své mínusy – někteří kluci nemluví anglicky, takže si s nimi člověk ani nepokecá.
Ona atmosféra se projevila na startu ligy. Z úvodních pěti utkání Dallas urval tři vítězství, pak jste se lehce „zadrhli“. Co se stalo a jaké vůbec máte pro letošní ročník cíle?
Chceme dosáhnout na nejvyšší mety! Souhlasím, že začátek byl solidní a od toho se odrážela i spokojenost vedení. V několika posledních zápasech nám ovšem vždycky něco chybělo, i bodů tak bylo bohužel méně.
Vy sám jste prozatím střídal jen do čtyř zápasů. Jaká je vaše pozice?
Upřímně, tak dlouho jsem ještě na šanci nikde nečekal. První tři zápasy jsem viděl jen z tribuny. Když už jsem ale proti Coloradu příležitost dostal, myslím, že jsem se jí chopil dobře. Před prvním utkáním jsem měl pohovor s trenérem a podle něj zkrátka potřebuju víc času na aklimatizaci. Má pravdu, po přípravě jsem se necítil nejlépe, věděl jsem, že musím trénovat mnohem víc, abych se postupně dostal tam, kde jsem byl před půlrokem ve Wisle Krakow. Teď už se cítím výborně a o další šance se budu rvát.
Nedávno jste řekl, že jste vděčný za první start před vlastními fanoušky a že jste hladový po dalších minutách a třeba i první brance. Dá se očekávat, že vás brzy uvidíme v základní sestavě?
To bohužel nevím.
Jak vůbec s trenérem Luchim Gonzálesem vycházíte? Jde o mladého kouče, ti jsou často známí progresivními metodami. Je to i jeho případ?
Luchi je neskutečně chytrý člověk, neustále se vzdělává a coby trenér klade velký důraz na taktiku. Má jasnou vizi, podle které chce tým vést, a podle mě svou pozici zvládá velmi dobře.
MLS je oproti evropským ligám v lecčem rozdílná. Platové stropy, liga, kde nehrozí sestup, play off… Co je největší změnou pro vás?
Celá Amerika je jiný svět, což, jak říkáte, platí i pro MLS. Nejvíc mě překvapil fakt, že hráči neuzavírají smlouvu s klubem, ale s ligou. Klub je navíc může kdykoli vyměnit nebo prostě poslat jinam a oni s tím nic neudělají.
Pojďme k tématu národní tým. Sledoval jste nedávnou kvalifikaci s Anglií a přípravu s Brazílií?
Ano, viděl jsem oba zápasy.
Váš názor?
Angličané i Brazilci jsou týmy na top úrovni, což předvedli naplno. Rozhodlo, že Albion se Sterlingem v životní formě trefil, co měl. Na Brazilcích bylo vidět, že přijeli odehrát jen přátelák, ale ke konci už museli makat na sto procent.
Sám jste byl v březnu mezi možnými náhradníky. Mluvil jste s trenérem Jaroslavem Šilhavým nebo manažerem Liborem Sionkem?
Ne. Národní tým si člověk musí zasloužit výkony na hřišti, a když na něm není, tak reprezentovat nebude. Je to jednoduché.
Nebylo by to nyní s možným příjezdem na sraz o něco složitější, když hrajete v Americe? Uvolnil by vás klub?
Určitě ano, někteří kluci normálně odletěli na srazy a my pokračovali a hráli bez nich. Moc jsem tomu sice nerozuměl, protože v tu dobu nehrály všechny týmy, ale jen zhruba půlka, ale směrem k národním týmům o žádný problém nešlo.
To je dobrá zpráva. Mimochodem, co život v zámoří? Jak jste se aklimatizoval v tomto směru?
Na začátku byl velmi nepříjemný časový posun, ale po určité době si člověk zvykne. Jinak se mi ve Státech líbí, všechno je tu takové… Větší. (usmívá se)
Texas je specifický obřími ranči. Hodláte si vyzkoušet práci rančera? Bizoni, prérie, cítil byste se jako v knihách Karla Maye.
Jasně! Na ranč se časem určitě chystám, chci vidět, jak na něm lidé žijí a co vše se na takovém místě děje. V tom je Amerika specifická, na tak zajímavá místa jinde skoro nenarazíte.
Vaším snem bylo mimo jiné jít se kouknout na ostatní sporty, například hokej nebo basket. Stihl už jste nějaká utkání navštívit?
Byl jsem se podívat na basketu, škoda, že se Mavericks neprobojovali do play-off. Několikrát jsem se vydal i na hokej, který miluju, místní Stars jsou ostatně mým oblíbeným klubem. Stihl jsem dva duely základní části a tři ve vyřazovacích bojích. Nádherný zážitek. Ale i oni už dohráli.
Jste v kontaktu s místními českými hokejisty?
Ano, bavíme se s Radkem Faksou a nedávno jsem zašel na oběd s Romanem Polákem a Martinem Hanzalem. Dobří borci!
Dallas není jen sportovním centrem. Muzea, opery, divadla, spousta malebných hospod v downtownu… Co jste už stihl za těch pár měsíců navštívit a vyzkoušet?
Zatím jsem toho ještě moc neviděl, počasí je dost divoké a nějaké velké procházky nedovolí. Nicméně až se vyjasní, budeme toho chtít s přítelkyní vidět co nejvíce.
A co místní kuchyně? Přirostla vám k srdci, anebo dáváte přednost jiné stravě?
Přijde mi, že Američané mají veškeré jídlo strašně mastné. Není proto úplně jednoduché najít třeba kvalitní italskou restauraci. Musím ale uznat, že burgery a steaky dělají perfektní.
Jak se ve městě líbí přítelkyni Darie?
Líbí se jí tu moc, i když se kvůli nervozitě pere s angličtinou. Rozumí všemu, ale prozatím se ještě pořádně nerozmluvila. Potřebuje čas, aby se rozkoukala.
Stihli jste už mimo fotbal třeba i něco procestovat? New York, Mexiko… Nebo třeba Las Vegas, které svého času učarovalo i hokejistovi Jaromíru Jágrovi?
Bohužel, na cestování prozatím moc času nebylo. Byl jsem sice v Philadelphii, Atlantě, Houstonu nebo Salt Lake City, ale šlo pouze o „služební cesty“ na zápasy, během nich toho člověk moc nenavštíví. Jakmile to však půjde, určitě si nějaký pořádný výlet naplánujeme.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
