Lukáši, jak se vám poslouchá, když se o vás mluví v dobrém?
(usměje se) Nemyslím si, že bych byl až taková hvězda, ale je to příjemné.

Ale s tím, že zažíváte nejúspěšnější období kariéry, souhlasíte?
Moje kariéra se pohybuje ve vlnách, snažím se být pokorný, abych se na té úspěšné udržel co nejdéle. Vím, že je to závislé na týmu. Když by se nedařilo Slavii a klukům kolem mě, nedařilo by se ani mně. Jsem rád, že nám to tak šlape, všechno si sedlo. Pomohla mi i změna pozice.

Jak došlo k tomu, že jste šel z kraje zálohy do středu?
My jsem se o tom bavili už delší dobu. Trenér (Jindřich) Trpišovský říkal, že pro to mám předpoklady, že jsem schopný i něco vymyslet. (úsměv) Ale ve Slavii byla po mém příchodu na tomhle postu velká konkurence. Proto jsem nastupoval na křídle a do středu jsem se přesunul až teď. Myslím, že jsem celkem univerzální hráč, vnímám, co po mně trenéři chtějí. V jednadvacítce mě pan (Václav) Jílek zkoušel dokonce na beku. Ale pořád mě to táhne dopředu, chci útočit, nahrávat na góly. Nejsem žádný obranný pes.

Co vám na pozici ve středu zálohy sedí nejvíc?
Asi to, že jsem častěji u balonu. Na křídle jsem měl občas pocit, že mám sice hodně náběhů, ale míč se ke mně nedostane tak často, což mi úplně nesedělo. Nejsem jako Peter Olayinka, který naběhá dva kilometry ve sprintu, pořád se nabízí.

Jakou roli hraje ve vaší kariéře trenér Trpišovský?
Naprosto zásadní, i když bych nerad zapomínal na ty před ním. Byla tam spousta trenérů, bez kterých bych nebyl tam, kde jsem. Ale je až neuvěřitelné, co si pan Trpišovský dovolí. Vytáhnout mě z druhé ligy, Davida Zimu z juniorky Olomouce a postavit nás do takhle velkých zápasů… Má neskutečný čich na hráče, je vidět, že si je důkladně vybírá.

A jemu jsou odměnou mistrovské tituly a spanilá jízda Slavie evropskými poháry. Jaké to jsou pocity, vyřadit třeba Leicester?
Neuvěřitelné, je to jako sen. Teď jsme všichni ve Slavii namlsaní. Dříve to nebylo zvykem, aby takové kluby jezdily do Prahy. Teď tu byly Barcelona nebo Inter Milán, to je obrovský úspěch. Asi to doceníme až později, není úplně normální, aby český tým postupoval ze skupiny.

Věříte si i na Rangers?
To je jasné, jinak bychom ani nemohli hrát. Věřím, že trenéři vymyslí dobrou taktiku. S náročností, jakou hrajeme, a naším stylem fotbalu, jsme schopní měřit se s každým. I když zrovna skotský mančaft praktikuje také hodně náročný fotbal. Bude to zajímavý zápas.

Na koho vy se nejvíc těšíte?
Nico Stanciu mě upozorňoval, že je tam mladý Hagi, syn rumunské legendy. Ten je u nich hodně sledovaný, na křídle je skvělý Ryan Kent… Je to dobře poskládaný tým, silní velcí chlapi vzadu, veprostřed šikovní zahraniční hráči a rychlý útok. Myslím, že to bude jízda. Jejich statistiky jsou fantastické, letos ještě neprohráli. A jak už říkal trenér Leicesteru, když jeli k nám: Nikdy není lehké hrát proti týmu, který je zvyklý vyhrávat. Teď se dva takové střetnou, i Rangers mají vítěznou mentalitu.

Zmínil jste Nika Stanciua, s nímž hrajete ve středu zálohy. Jak si rozumíte?
Jsme parťáci i mimo hřiště, což pro mě bylo překvapení. Říkal jsem si: Potetovaný Rumun, to bude nějaký rebel. Ale ve fotbale jsem nepotkal moc skromnějších a pokornějších kluků. Na něho přesně sedí rčení: Nesuďme knihu podle obalu.

Tím jste mi nahrál na další otázku. Pořád ještě stíháte studovat vysokou školu?
Jojo, dopisuju teď bakalářskou práci.

To jste asi ve fotbalové kabině výjimka. Jak na vás nahlížejí trenéři a spoluhráči?
Občas si dělají legraci, že jsem intelektuál. I trenér Trpišovský říká, že jsem na fotbal až moc chytrej. (úsměv) Ale jinak to moc neřeší, studium mi do fotbalu nezasahuje.

A také je letos Euro. Myslíte na to, že se tam můžete dostat?
V dnešní době je těžké přemýšlet takhle dopředu, covid může všechno rychle změnit. Ale to víte, že to v hlavě mám. Byl by to další obrovský posun v kariéře.

A co česká liga, není teď, kdy hrajete i v Evropě, trochu na vedlejší koleji?
Určitě ne, Sparta nám ještě boj o titul ztíží. Ale je těžké se po pohárových výzvách stoprocentně zkoncentrovat na ligu. Pro nás je pořád nejvíc český titul a možnost zahrát si o Ligu mistrů. Zápasy s Leicesterem nebo Glasgow bereme jako odměnu. Na ně se ani navíc nemusíme hecovat, to se hraje a běhá samo.