Jihočeši si prohlédli stadion na Tehelnom poli. Tam, kde před 50 roky odehráli federální finále.

A vydali se i na prohlídku Síně slávy. "Tu jsme museli stihnout hned po příjezdu do Bratislavy," vypráví Jiří Krauskopf. "Ještě před ubytováním, protože v sobotu byla mimořádně nepřístupná. Návštěva Slovenského olympijského a športového muzea ale proběhla podle plánu od sobotního poledne.

Službu v něm měla sportovní gymnastka Marienka Krajčírová-Némethová, členka družstva, které jak v Tokiu (1964), tak v Mexiko City (1968) získalo stříbrné olympijské medaile. Ve své sbírce má samozřejmě také medaile z ME a MS, z toho dokonce zlatou, opět ze soutěže družstev. Prostě, šedesátá léta 20. stol. byla pro ženskou sportovní gymnastiku velice úspěšná. Parta kolem Věry Čáslavské toho dokázala opravdu hodně. "Museli jsme ocenit i rozhodnutí Věry Čáslavské věnovat Slovensku jednu její zlatou medaili z olympiády v Tokiu (získala tam tři) a jednu zlatou z Mexika (získala tam čtyři) se zdůvodněním, že reprezentovala společný stát, takže reprezentovala i Slováky."

Pan Karacsony, průvodce muzeem, toho opravdu znal hodně, takže historik Černák se vlastně nedostal ke slovu. "Pro nás bylo zajímavé, že vystavené tam mají závodní kolo Jana Veselého, rodáka z Plástovic, nedaleko Českých Budějovic. A člověk se musí ptát, proč se politici tak rádi fotí s úspěšnými sportovci, ale svými rozhodnutími pro ně, stejně jako pro jejich odkaz, prakticky nic neudělají. Tristním důkazem toho je, že Muzeum tělovýchovy a sportu, které bylo v Praze, bylo zlikvidováno a exponáty jsou nyní v bednách Národního muzea, tedy alespoň doufám, že tam stále ještě jsou."

Muzeum je otevřené teprve asi půl roku, takže také zdaleka není dokončené. Nejvíce prostoru tam zatím mají lední hokej, atletika, kanoistika (rychlostní i vodní slalom), cyklistika (i když kolo Petera Sagana je normálnímu návštěvníkovi nedostupné, protože prý visí na zdi generálního ředitele) a částečně i fotbal. Ale i tady jsou nyní v nejistotě, co bude dál (prostory, finance). "A tak jsme jim popřáli, aby nenásledovali osud našeho sportovního muzea a předali naši vzpomínkovou knihu Mistry navzdory do jejich knihovny (čtenář si ji stále ještě může zajistit v Jihočeském KFS, OFS Č. Budějovice, či v knihkupectví v Plachého ul. nebo v sázkové kanceláři v České ul. v Č. Budějovicích)."

Protože ubytování „kluci“ ze Slovanu zajistili kousek od centra Bratislavy, stihli Jihočeši také navštívit nejznámější bratislavská místa v historickém centru. "Vystoupali jsme i přes opotřebování našich kloubů i na Bratislavský hrad. Na vyhlídkovou plošinu nad UFO, na mostě SNP, jsme se naštěstí dostali výtahem, protože je ve výšce 95 metrů. UFO nejsou mimozemšťané, ale vyhlídková restaurace nazvaná podle tvaru připomínající létající talíř."

K poznávání využili i nedělní dopoledne, den odjezdu. "Abychom nebyli doma zase tak moc brzy. Popojeli jsme kousek za Bratislavu a navštívili zříceniny hradu Devín, ležícího nad soutokem Dunaje a Moravy. Byli jsme docela překvapeni, že výstup nebyl až tak náročný, jak jsme se obávali."

Na soutoku zmíněných řek je docela nový památník, připomínají období před rokem 1989, období, kdy se řada lidí v těchto místech pokusila o emigraci do Rakouska a bohužel řada z nich za to zaplatila svým životem. Někteří se utopili v Dunaji, jiné zasáhla kulka pohraničníků (pokračování posledním dílem za týden).