Za HC Č. Budějovice hrál extraligu dorostu a juniorů, řada jeho bývalých spoluhráčů z ročníku 1985 se hokejkou živí v extralize nebo I. lize: Gulaš, Macháček, Vomela, Kamil Černý, Jiří Hanzal . . .

Lukáš Bendík pracuje v bance, dnes už nehraje hokej ani pro radost, zato se dal na fotbal a pokouší se uchytit v kádru Zlivi, která se připravuje na jaro v I. B třídě.

„Ještě v této sezoně jsem hrál za David servis. Utrpěl jsem otřes mozku, a protože to nebylo poprvé, raději jsem se na hokej vykašlal – zdraví a práce jsou přednější,“ má jasno Bendík, na něhož si v krajském přeboru vyšlápl protihráč, aniž by tehdy určitě tušil, že tím ukončí kariéru subtilního útočníka. „V zápase se Soběslaví za rozhodnutého stavu, asi tři minuty před koncem, mne naprosto zbytečně narazil na mantinel,“ líčí Lukáš Bendík svůj poslední hokejový souboj. „Když k vám někdo za rozhodnutého stavu přijede k mantinelu a zezadu fauluje, to je nejhorší,“ kroutí nechápavě hlavou.

Zlomená ruka

V sezoně 2001 / 2002 dokázal nastřílet v sedmnácti zápasech jedenáct gólů a na pět přihrál. Jako extraligový dorostenec věřil, že to na ledě dotáhne výš než do krajské soutěže. „To určitě,“ neskrývá Bendík. „V extraligovém dorostu se mi dařilo, ale přišli junioři, do toho jsem si nešťastně zlomil ruku a tři měsíce měl ruku v sádře. Pomalu půl roku jsem netrénoval. Tam přišel ten zlom, přechod dorost – junioři se mi nějak nepovedl,“ přiznává Lukáš Bendík.
„Do toho přišla maturita a škola dostala přednost, jenže bez hokeje to nešlo, ruce mě svrběly, tak jsem začal hrát v DDM. Tehdy jsme hráli o postup do první ligy, který nám těsně unikl. V posledním zápase v Klatovech nám stačila remíza, prohrálo se,“ vzpomíná na sezonu v „pionýráku“.

Za David servis

Jeho další a poslední štací se stal David servis, kde strávil necelé dvě sezony, pak brusle pověsil na hřebík. „Začátek tohoto ročníku mi utekl, protože jsem byl pracovně dva měsíce na školení v Praze, netrénoval jsem. Po otřesu mozku jsem se hokeje vzdal. S tím, že zkusím hrát fotbal na vyšší úrovni než doma v Boršově,“ dostává se k současné zkoušce ve Zlivi, s níž absolvuje zimní přípravu.

Na podzim nastřílel za Boršov 14 branek, nejvíc z celé okresní III. třídy, a s olešnickým Pekárkem se ocitl v čele pořadí kanonýrů. „Před sezonou jsem měl nabídku z Křemže i ze Včelné. Oba kluby hrají výšší soutěž než Boršov. Dohodli jsme se, že dokud bude šance hrát o postup, zůstanu. A když bude postup po podzimu ztracený, využiju šanci jít jinam,“ vysvětluje Lukáš Bendík, jenž se nejdéle 10. března dozví, zda o něj Zliv opravdu stojí.

V sobotu poprvé navlékl přes hlavu zlivský dres a na rozkoukávání neměl čas, protože na druhé straně hřiště stál zdatný soupeř – Bavorovice hrají krajský přebor. „Byl to nezvyk, a pro mne dosud největší zápas, protože když jsem byl malý, hrál jsem hokej. A fotbal akorát někdy v Boršově na turnaji, kde byly týmy z I. B, nanejvýš I. A. Proti Bavorovicím jsem si zahrál poprvé v životě,“ usmíval se Bendík.

Při poznámce, že kdyby fotbalu věnoval od mládí tolik času jako hokeji, byl by dnes nejspíš na úplně jiné úrovni, přikývne na souhlas. „Věřím tomu. Hokej možná nebyl ta správná volba . . .“

Konkrétní cíle, kam by to chtěl s fotbalem dotáhnout, si prý nedává. „Šel jsem do Zlivi hlavně kvůli motivaci, aby se o něco hrálo, a taky si dokázat, že mohu hrát někde výš než v Boršově. Ale nerad bych na něj zanevřel, protože mi umožnil, abych tam ve dvaceti letech začal s fotbalem. Vztahy máme velmi dobré,“ uzavírá nová tvář v týmu SK Zliv.