Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jen dvakrát se bývalá opora Prachatic a Roudného objevila v sestavě  nováčka – a nic nenasvědčuje tomu, že by to na jaře mělo být jinak.

Bohumír Češka od května minulého roku buduje v Nové Vsi rodinný dům, který vyrůstá  kousek od fotbalového hřiště. Když při zápase padne gól, z méně či více hlasité reakce hráčů a fanoušků může nehrající záložník hádat, do které sítě padl. „Někdy na chvíli uteču ze stavby a jen tak v montérkách se jdu podívat na druhou půli," směje se.

Z jeho slov je patrné, kde teď ve svém volnu tráví nejvíc času. „Buduji rodinné zázemí,  a zda se mi podaří skloubit tyto aktivity s fotbalem, je otázkou času a také zdraví. Protože i když jsem na podzim klukům pomohl jen malinko, odnesl jsem si drobná zranění jak operovaného kolena, tak ramena. Měl jsem spíš smůlu…," ohlíží za podzimem.

Zranění Bohumíra Češku utvrdila v tom, že ani okresní přebor se nedá hrát kvalitně, aniž by byl hráč zdráv a fyzicky připraven. „Přestože člověk má něco odehráno a nějaké zkušenosti nasbíral, bez tréninku a síly to nejde," podotýká. „Nejdřív bude nutné potrénovat a pak až případně klukům pomoci. Trenérovi jsem řekl, ať se mnou raději počítá minimálně. Mladí kluci jsou šikovní a měli by dostat příležitost," přemítá.

Kdy mu stavba domu uvolní ruce a nohy pro fotbal, teď přesně neví. „Stavím svépomocí, jde to pomaleji. Začal jsem v květnu, takže když budu velký optimista, příští Vánoce bychom mohli strávit v novém domě," uvažuje. Ve 34 letech by pak mohl na hřišti divákům ještě leccos ukázat.

Ať už mužstvo doplní, anebo skončí docela, nic to nemění na tom, že účinkování v dresu Nové Vsi chápe jako nadstavbu své kariéry. „Hlavně jsem rád, že mi Blochin (Josef Veselý) vůbec umožnil odejít z Prachatic a hrát za vesnici, kde žiji. Když trénuji a hraji, je to zábava. Jsem rád, že tým dokázal dvakrát postoupit a já mohl být u toho. Když se mužstvu daří, mám radost," uzavírá Bohumír Češka.