Týnský brankář na podzim hájí branku Olešníka a v derby se poprvé představil ve městě na Vltavě jako soupeř. „Je to derby a já tu poprvé hrál jako host. V Olešníku jsem na hostování, všechny kluky znám," líčil Jan Švejda okolnosti svého startu v souboji druhého se třetím týmem tabulky.

Nejen, že jeho tým jasně zvítězil (3:0), ale Švejda navíc udržel proti „svým" čisté konto. „Prémie jsem žádné nevypsal, ale něco určitě bude," dodatečně přislíbil spoluhráčům odměnu za povedený zápas. „Na dokopné klukům určitě něco dám," smál se.

Na stadionu, kde působil celý fotbalový život, se při utkání maximálně koncentroval. „Jsem spokojen. Mohl jsem ukázat, že ještě chytat dovedu. Trenéru Komrskovi musím poděkovat, že mi tu šanci dal, a samozřejmě také Slávovi Vařákovi (šéf fotbalového klubu v Olešníku, pozn.), že mě oslovil, abych na půlrok šel do Olešníka. Uvidíme, co bude v zimě. Za tu šanci jsem rád, protože v Týně bych si asi nezachytal," naznačil Jan Švejda důvod, proč na stará kolena změnil dres.

Krok to byl zásadní, vždyť nikde jinde než v Olympii předtím nechytal! Olešník je nedaleko Týna, jako alternativa se přímo nabízel, a tak gólman nabídku rád využil. „Olešník znám. Už jsem tam jednou byl, před lety, i když jen na zkoušce. Znám tam zázemí, vedení, z kluků akorát Zbyňu Rysa a Míru Hanouska," s potěšením doplnil v kabině i na hřišti protřelé duo veteránů.

Olešník v Týně zaslouženě zvítězil (3:0) a všem předvedl, že na druhé místo se v derby neprobojoval náhodou. „Chtěl jsem si ještě na stará kolena zachytat I.A třídu, a když jsem do Olešníka přišel, viděl jsem, že manšaft je výborně poskládaný. Ještě ho vhodně doplnil Filip Mertl, takže tým má na hodně," myslí si vltavotýnský host v dresu Olešníka.

Trenér Komrska v týdnu nikde nevytruboval, koho postaví mezi tyče, zda v zápase dostane důvěru Švejda, nebo druhý Jan – o 17 let mladší Studnička. Oba gólmani se na podzim střídali. „Já to věděl od soboty, že budu chytat, ale taky jsem to tajil, nikdo to nevěděl," nechával Jan Švejda  okolí dlouho v napětí. I své blízké. „V pátek doma už věděli, že chytat budu," usměje se. Malá nervozita podle Švejdy prý k takovému zápasu patří. „Ale že bych byl úplně nervózní, to ne," ujistil.

Pravda, zamířit do kabiny hostů pro něj byl nezvyk. „Dvacet let jsem sedával na druhé straně, a to je nějaká doba! Ale prostě přišla chvíle, kdy se to změnilo," konstatovala stálice mezi tyčemi.

Nastoupil, a co víc, start ozdobil vychytanou nulou, což pro bývalou brankářskou jedničku Týna muselo být zadostiučinění. V každém poločase čelil alespoň jedné velké šanci, která hrozila gólem, ale odolal. Někdy se štěstím: Při trestném kopu kamaráda Jana Meidla ho zachránilo břevno! „Myslím, že za stavu 1:0 měl šanci Míra Šálený, který šel na mne sám ze strany, a já míč vykopl. Ve druhé půli jsem jednu střelu ztlumil a Nýdl vykopával z prázdné brány. Šly na mne ještě nějaké centry, jinak pohodový zápas," pochvaloval si Jan Švejda.

Celý článek o Janu Švejdovi čtěte v sobotním ČB deníku.