Na své fotbalové začátky v Českých Budějovicích jste vždycky rád vzpomínal. I proto jste se sem před těmi čtyřmi roky rád vracel, byť už ne jako hráč, ale jako trenér. Vzpomínáte s tříletým odstupem i na toto působení v dobrém?

Tak především: pokud se budeme bavit o Dynamu, tak rozhodně ne ve stylu, zda si myslím, že má hrát Pepík nebo Petr. To mi nepřísluší. Ale zpátky k té otázce. Já vzpomínám na všechna svá angažmá, snad až na jednu dvě výjimky, pozitivně. Každé něco člověku přinese. A Budějovice byly obzvlášť dobré v tom, že tady jsem vyrůstal. Já nijak nezakrývám, že můj klub číslo jedna je Slavia. Byl jsem tam deset let jako hráč, čtyři roky jako trenér a další roky v jiných funkcích, ať už jako sportovní ředitel, či šéf areálu, anebo teď jako hlavní skaut. Prostě půlka mého života je se Slavií spojena a můj vztah k ní mi nikdo nemůže vyčítat.

A co Budějovice?

Ty jsou hned za Slavií na druhém místě. Byť jsem tu za muže odehrál jen jeden rok před vojnou. Ale začínal jsem na Střeláku u pana Kyslíka jako desetiletý kluk a prožil tady krásné chvíle v tehdejším dorostu. Měli jsme tenkrát skvělý dorost, který patřil v zemi k nejlepším. Přitom půlka týmu ještě stihla hrát o dorostenecký titul za Motor i v hokeji.

Kam ten skvělý dorost zmizel?

Jak říkám, hodně kluků dalo přednost hokeji, ve kterém Budějovice patřily u nás i tehdy k nejlepším. Navíc fotbal tady tehdy postihla známá aféra, po které bylo Dynamo posláno až do I. A třídy. My se sem vracet z vojny tudíž ani nemohli. Já se přes Gottwaldov a Pardubice , tenkrát prvoligové, dostal do Slavie, a přestože jsem si na Prahu zvykl, vždycky jsme s manželkou počítali s tím, že se do jižních Čech někdy vrátíme. Manželka měla rodiče v Týně, já mám maminku v Budějovicích, takže jsme se na jihu nakonec opravdu usadili.

Trošku jsme tu otázku zamluvili, tak ji zopakuji: jak vzpomínáte na své trenérské angažmá v Dynamu?

Možnost trénovat Dynamo jsem uvítal a ani při vzpomínání nemám žádný problém. Já se nemám za co stydět. Postoupili jsme ze druhé ligy do první a v té jsme, hlavně na podzim, hráli líp, než mnozí čekali. Myslím, že i těch pětadvacet bodů, co jsme na podzim nahráli, bylo hodně slušných. I když jaro, z celé řady důvodů, už tak dobré nebylo, celkově ta sezona byla úspěšná. Řekl bych, že pro Dynamo jedna z nejlepších vůbec.

Navíc vy jste si tenkrát pochvaloval, že jste z Hluboké za deset minut na tréninku, že tu všude máte blízko…

Jistě, to bylo velké plus. Já tu znal prostředí i lidi a ještě z mládí tu měl plno známých a kamarádů. Přestože jsem se s některými lidmi tady nerozešel v nejlepším, stále jsou pro mne Budějovice klubem číslo dvě. Hned za Slavií.

V čem bylo mužstvo, které jste před těmi třemi roky tady vedl, silnější než to letošní?

Určitě tu bylo víc silných individualit. Kladrubský, Volešák, Jarda Černý, Táborský. Někteří z nich tu byli na hostování, které se teď moc nenosí. Jenže já si myslím, že nějaká hostování neškodí. Škoda, že tu nezůstali někteří z hráčů, kteří tu tenkrát na hostování byli. Ať Volešák a Táborský, či třeba Radzinevičius. Ti všichni tu byli hrozně spokojeni, byli tu rádi a chtěli tu zůstat. A nebyli by tehdy tak drazí, jako tomu bylo o rok či o půl roku později. Pravda, všechna hostování se tak ideálně nepovedla, ale třeba Hunal je tu dodnes a je tady klíčovým hráčem. A když jsem ho přivedl, byla k tomu spousta výhrad a polemik.

Když jsem se na tohle naše povídání chystal, znovu jsem si při počítání bodů uvědomil, že mužstvo pod vaší taktovkou v té sezoně přivezlo dvanáct bodů z venku. To je na budějovické poměry velké číslo…

Tak za prvé, já vyznávám ofenzivní fotbal, založený na kombinaci. Nemám rád, když se to jen nakopne dopředu a tam se o to poperte. My tady na útočný kombinační fotbal měli i typy hráčů. V prvé řadě, dokud ještě hrál, tak to byl Karel Poborský. Ale taky Volešák a samozřejmě Jarda Černý . Taky Plocek byl hodně ofenzivní hráč. I když jsem ho někdy stáhl ze zálohy na beka, což mi lidi i vyčítali, hodně vyjížděl dopředu. Já si totiž myslím, že bez útočných krajních obránců se ofenzivní fotbal ani hrát nedá.

A na špinavou práci jste tu měl Ivana Dvořáka, ne?

Přesně tak. Anebo Hílka. prostě nějakého takového hráče, kterému lidi nadávají, jenže přitom nevidí, kolik práce on tam udělá.

Jak už to bývá, po úspěšné sezoně jste tu další rozjeli méně úspěšně a vy jste se musel poroučet…

Nemyslím, že ten rozjezd byl až tak špatný, doma jsme prohráli jen se Slavií a já končil po remíze s Boleslaví.

Jenže při zdůvodnění vašeho odchodu vám bylo přičteno i těch pět porážek v řadě v závěru jarní sezony.

Já si osobně myslím, že tohle byl zástupný problém. Podle mne šlo spíše o jakési neporozumění mezi mnou a některými lidmi v klubu. Je to ale pryč, nechci se k tomu po takové době vracet.

Nicméně na těch pět zápasů, které jste v posledních pěti kolech prohráli, si jistě pamatujete?

Samozřejmě, nutno to ale vidět v souvislostech. Měli jsme spoustu zraněných, navíc jsme v situaci, kdy už jsme byli v lize zachráněni, chtěli dát co možná nejvíc příležitostí mladým hráčům. I přístup k zápasům byl trošku volnější. Vzpomínám si třeba, že jsme jeli do Ostravy, bylo pětadvacet stupňů ve stínu a my vyjeli k zápasu až v den zápasu a ještě s takovou, řekl bych, posílenou juniorkou. Dorazili jsme na Bazaly v půl čtvrté a od pěti se hrálo, dostali jsme bůra a jeli domů… Dneska se tomu spíš člověk směje, ale uznávám, že to byla i moje chyba, že jsem tenkrát měl být důslednější. Ale znovu opakuji, už se k tomu nechci vracet. Nemám se zač stydět, Dynamu držím palce.

Zmínil jste šanci, kterou jste se snažili dávat mladým hráčům. Nečekal jste, že se prosadí přece jen víc?

Tak někteří se prosadili výrazně. Například Ondrášek či Stráský hrají ligu pravidelně. Ale třeba Jasanský za mě hrál druhou ligu, kdy mu bylo šestnáct let.Hodně jsem si sliboval od Rakovana, taky Rein jako patnáctiletý kluk už pár tréninků se mnou absolvoval. Proč se však jejich růst zastavil, nevím. Třeba právě Jasanský, o něm jsem si myslel, že už bude někde jinde. Nemyslím v jiném klubu, ale že bude mít v sestavě pevné místo. Anebo i Ondrášek a Stráský. Oba jsem doporučoval ve Slavii ke sledování, oba sice tady hrají, ale přece jen jsem počítal, že už budou dál.

Když jste v Dynamu skončil, dlouho jste si od trénování neodpočinul: pokud vím, jezdil jste do Freistadtu.

To je pravda, upřímně ale dodávám, že ačkoli jsem tam jezdil rád, byla to spíš taková trošku oddechová záležitost. Šlo o práci s mužstvem, které je úrovni tak našeho krajského přeboru, nejvýš divize. Šlo o jiný styl trénování, o jinou kvalitu. Spíš, aby člověk něco dělal. Čímž neříkám, že nad tím angažmá ohrnuji nos, to rozhodně ne. Mělo to spoustu jiných kladů. Nehledě na to, že všude se člověk učí, všechno mu něco dá. Pořád to je fotbal, byť na nižší úrovni. Je ale fakt, že v té době já už taky měl rozjednané angažmá ve Slavii, takže šlo jen o to, kdy ten můj skauting ve Slavii bude zrealizován.

Měl jste ve Freistadtu nějaké své bývalé svěřence?

Pořád tam byl Standa Marek, který tam byl už v době, kdy já tam působil poprvé. Svou rychlost neztratil, ten tam může hrát klidně ještě deset let. A taky tam hrál i Zdeněk Pahr z Pelhřimova.

Zpátky k vaší milované Slavii, kde jste teď hlavním skautem. Jak se váš návrat do Edenu upekl?

Já i v době, kdy jsem už ve Slavii oficiálně nepůsobil, pořád byl ve spojení s Karlem Jarolímem, který mi dva roky dělal ve Slavii asistenta. Třeba i přestup Jardy Černého do Slavie se dělal po vzájemných konzultacích a mém doporučení. Hovořili jsme spolu i na téma sledování soupeřů před evropskými poháry a vyhledávání možných posil. Nakonec jsme přišli na myšlenku zřídit ve Slavii celé oddělení skautingu. To je oficiálně od 1. června, byť já pro Slavii dělal už od května.

V čem ta vaše funkce spočívá?

To je právě to, nač se mě všichni ptají, jenže právě na to já odpovídat nemohu. Jak se to dělá, proč se to dělá, kde se shánějí tipy, prostě celé to know you si každý chrání. Je to hodně o známostech, o kontaktech a takových věcech. Objevit hráče, o kterém nikdo neví, je velice složité. I proto jsem se v poslední době stal specialistou na Balkán, kde přece jen ještě nějaká bílá místa na mapě jsou. Byl jsem v Srbsku, v Makodonii a Černé Hoře, zrovna teď jedu do Mariboru. Na Balkáně se dá objevit hodně talentů, ale já tam nejezdím sám, i na Balkáně je už silná konkurence. Objevíš nového kluka, jedeš se na něj podívat a koukneš vedle sebe a tam už jsou agenti tří čtyř dalších mužstev.

A co domácí trh?

Jistě, i naše hráče sleduji. Zmínil jsem Ondráška a Stráského, ti ale byli jen jedněmi z desítek dalších hráčů. V hledáčku jsou i kluci ze druhé ligy i nižších soutěží, ale co si budeme povídat, tady je to už hodně přečtené. Spíše sledujeme hodně mladé kluky, kteří by za dva tři roky mohli za Slavii hrát.

A které by Slavia asi potřebovala, protože na podzim vaše slávistické srdíčko zřejmě hodně trpělo…

To máte pravdu, nicméně je třeba vidět, že ve Slavii se naráz sešla spousta věcí: zranění, pokles formy, obrovské zklamání z toho, že se nepostoupilo do Ligy mistrů. Ano, v lize je velká ztráta, já si ale přesto myslím, že Slavia ještě do hry o titul promluví…