Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V Č. Budějovicích kráčí ve stopách jak svého otce Martina, tak zejména dědy Adolfa, který v 60. a 70. letech minulého století byl ve středu obrany Dynama velkou oporou.

Prvně jste za áčko Dynama nastoupil v utkání druhé ligy, bohužel trošku vám ta premiéra asi zhořkla, co?
Z toho, že jsem si zahrál, navíc hned od začátku, jsem samozřejmě měl velkou radost. Na druhou stranu ta porážka mě hodně mrzela. Tím spíš, že jsem dal i gól, který nám však bohužel nepřinesl nakonec ani bod. Což je velká škoda a moc nás to všechny mrzí.

Na domácím hřišti dostat čtyři góly, to je dost…
To je strašně moc! Přitom jsme si říkali, že to budeme chtít odehrát s nulou, navíc jsme dali i první gól. Jenže jsme pak dostali rychle po sobě dva góly, oba úplně zbytečné z rohu.

Druhý gól Vlašim vstřelila poté, co se míč odrazil k tomu hráči právě od vás. Nešlo tomu zabránit?
Oni rychle rozehráli a mě to trefilo do boku, nestačil jsem ani zareagovat a míč se odrazilo přímo k němu.

Ten gól jste dostali před půlí a do kabin šli za stavu 1:2. Vstup do druhé půle se vám ale vydařil, a to vaší zásluhou. Jak jste svůj gól viděl?
Petr Benát kopal přímý kop, já si naběhl na malé vápno a snažil se hlavou jen trefit bránu. Benyho jsem se už před tím kopem ptal, kam to půjde a dal mi to tam krásně a já to naštěstí taky dobře trefil.

Kdy jste se dozvěděl, že půjdete do základu?
V pátek před zápasem mi volal trenér Horejš, že Mára Opluštil má anginu. Pak se na pátečním tréninku zranil i Hájovský, tím se místo pro mě uvolnilo.

Cítil jste před svou premiérou nějakou trému či nervozitu?
Já se hlavně strašně moc těšil. Nervozita byla, ale taková ta zdravá. Říkal jsem si, že to zvládnu, že do toho dám všechno.

Prvně ve druhé lize jste naskočil až v posledním kole. Nečekal jste, že byste příležitost se ukázat mohl dostat přece jen o něco dřív?To je těžké. Tady je velká konkurence a dostat se do kádru není snadné. Párkrát jsem byl v áčku na lavičce, jinak jsem chodil za juniorku, anebo taky pomáhat do Roudného zachránit farmu v divizi. Ale juniorská liga či divize, to se s druhou ligou nedá vůbec srovnat. To je o něčem úplně jiném.

S přáním se do sestavy prosadit jste se v zimě do Budějovic z Písku jistě vracel, ne?
V to, že bych mohl dostat šanci, jsem doufal. Dočkal jsem se sice až úplně na konci, i za to jsem ale rád.

Kdybyste s Vlašimí vyhráli, mohli jste v konečné tabulce skončit poměrně vysoko. Takhle jste ale skončili až dvanáctí, to příliš lichotivé umístění rozhodně není…
Chtěli jsme za každou cenu vyhrát, protože bychom se posunuli až na šesté sedmé místo, což by za aktuální situace byla krása.

Nicméně pro vás vstřelit při svém vůbec prvním utkání ve II. lize hned taky gól, to byl asi hodně příjemný okamžik. Je to tak?
To se ani nedá slovy vyjádřit. Byla to nádhera! Pro mě bylo zážitkem už jen si zahrát tady na Střeláku. Moc lidí sice nepřišlo, ale ta atmosféra byla moc hezká a já si to užil. Byla to paráda.

Svým gólem jste vyrovnával na 2:2, věřil jste v tu chvíli, že byste zápas mohli otočit ve svůj prospěch?
Já pevně věřil, že zápas ještě vyhrajeme. Byl jsem o tom přesvědčen. Že to nevyšlo, je velká škoda.

Už jste se s vedením klubu bavili o tom, co s vámi bude dál? Zda v Dynamu zůstanete, anebo zda půjdete zpátky na hostování do Písku?
Před zápasem s Vlašimí o tom ještě řeč nebyla, v týdnu ale se to zřejmě rozhodne. Byl bych samozřejmě rád, kdybych v Budějovicích mohl zůstat a mohl se pokusit prosadit do kádru.