Jen ti, kteří do dorostenecký věk završili v sezoně 1984/85, se pravidelně rok co rok scházejí, aby se pozdravili, popovídali a zavzpomínali na své dva tragicky zesnulé spoluhráče Daniela Klimeše a Jana Sanytrníka.
„Moc jsem těm klukům vděčná, že na Dana nezapomněli,“ se slzami v očích se v pátečním utkání svěřovala maminka bývalého nadějného gólmana, jehož život v mladém věku přervala tragická dopravní nehoda.
Od chvíle, kdy pro partu, jejímž nejslavnějším hráčem bezesporu byl vicemistr Evropy a dlouholetý kapitán národního mužstva Jiří Němec, skončil bezstarostný věk dorostenecký, sice uplynuly více než dvě desítky let, přesto ti kluci fotbalové řemeslo stále dovedou a stále fotbal prožívají. Což ale ve stejné míře platí i na jejich soupeře z XI. osobností, jejíž základem byli fotbalisté Dynama, kteří ve stejné době, kdy Němcova parta z dorostu vycházela, pro jižní Čechy vybojovali po předlouhých čtyřech desítkách let zase I. ligu (Kotrba, Kuba, Orlíček, Trněný a Anderle). I když už toho někdy hráči obou stran plné zuby měli: „Já mám křeče i do stehen,“ bědoval užasle Petr Svačina.
Byly ale i nefalšované fotbalové momenty. Tak třeba hattrick sprintera Boháče, jenž vedle těch tří gólů ještě řadu samostatných nájezdů neproměnil. „Toho nejde chytit,“ liboval si trenér Jiří Vlček.
Jistě ale ocenil na druhé straně třeba i technickou střelu k tyči na 2:1 z kopačky stále svižného Jirky Orlíčka, anebo neúnavnou práci Jiřího Lercha i jeho povedenou dělovku do tyče, stejně jako hokejový blafák jeho bratra Zbyňka. Potlesk diváků si vysloužil i pohotový volej Zdeňka Trněného. A samozřejmě klasická ulička Jirky Němce, ze které dal Boháč svůj třetí gól. „Konečně, Jirko,“ chválil ho trošku štiplavě jmenovec Kotrba.
Posílit osobnosti dojel až z Plzně Jiří Sloup, svého času nesmírně populární fotbalista Plzně a Bohemians, svým pohybem po hřišti stále nenapodobitelně svérázný. Vítanou posilou jistě byli i bratři Lerchové, kteří se na hřišti stihli i všelijak popichovat. „Ty ještě hraješ?“ okatě se podivil Zbyněk Lerch, když vedle sebe zahlédl bratra Jirku, jenž si krátce předtím se srdceryvným výkřikem pro penaltu došel. A když krátce nato motal Dušan Kuba obranou dorostenců tak dlouho, až po jednom střetu padl na trávník a též si penaltu vymodlil, Karel Musil jen spínal ruce: „Tak tohle uměl v lize před dvaceti lety stejně dokonale…“
Nutno dodat, že ani jeden z těch pokutových kopů gólem neskončil, protože Miroslav Dvořák chytil penaltu jak Trněnému, tak poté i Jiřímu Lerchovi. „Toho mít v brance fotbalisté Roudného, tak z divize nespadli,“ uznale prohlásil na adresu brankáře svého týmu trenér exdorostenců Jiří Vlček, načež spíše pro sebe na vysvětlenou dodal, že v Roudném sice Dvořák v uplynulém sezoně působil, jenže místo lapání míčů v bráně tam prý párky na hřišti prodával…
I takový byl pohodový páteční podvečer na rekonstruovaném hřišti v Boršově. To sice přišlo o svou výjimečnost - z jednoho rohu na druhý se nedohlédlo, jak bylo s kopce – zato se ale trávník i vše kolem vylepšilo k nepoznání.
