Co dělá? Ve Zwettlu hraje čtvrtou nejvyšší soutěž, a třebaže coby záložník nemá přímo za úkol dávat góly, prosazuje se i střelecky.

V soukromí si užívá rodinnou pohodu v chalupě v obci Záhoří kousek od Bechyně, za hranicemi táborského okresu. Za ženu si vzal dceru rozhodčího Broma (druhá žije se Zdeňkem Hrdinou), těší se ze syna Vládíka a o fotbalovém návratu do Týna hovoří zatím v teoretické rovině. Naznačuje, že ve hře je i Březnice, kam to má coby kamenem dohodil. "Je to za kopcem, mají pěkné hřiště a hned vedle pěknou hospodu," usmívá se. 

„Až se budu vracet, taky bude záležet na tom, zda bude za kým… Odrostou kluci z žáků, dorostu, které já už neznám, a člověk jde většinou za kamarády. Zatím tam ještě známé mám," říká rakouský legionář.

Fotbal v Rakousku je pro vás stále jedinou obživou?

Teď už ne, ale zpočátku tomu tak bylo. Je to pohodlné, ale já už jsem chtěl mít nějakou jistotu, a proto poslední půlrok chodím do práce. Ale dva roky jsem jen hrál, protože jsme měli plno práce na baráku – předělávali jsme chalupu. Víte, jak to chodí – člověk se zraní a je po fotbale. Takže dělám správce – údržbáře na poliklinice v Týně a vím, že kdyby přišlo zranění, tak jsem krytý, mám nějaký základ. Fotbal je teď spíš k tomu a uvidíme, jak dlouho to vydrží.

V Týně možná spoléhají, že se jednou ze zahraničí vrátíte, jako kdysi Zdeněk Hrdina, a Olympie bude mít na nějaký čas vystaráno.

Že bych si jako od něj vzal mustr, jo? (Usmívá se.)

Když je navíc v rodině…

Mně se vždycky líbilo, jak „Hrdič" hraje, akorát jsem si říkal, jestli to má zapotřebí, takhle se ve čtyřiceti na hřišti honit! Já to vidím i z jiné stránky. Jak jsme už v rodině, každou neděli po fotbale ho vidím, jak leduje obě kolena, oba kotníky, v podstatě leží ve vaně s ledem. Nevím, jestli to vůbec má smysl, takhle se trápit. Chápu, že člověku fotbal začne chybět, když nehraje.

V Rakousku jste spokojen?

Jsem. Akorát to cestování je náročné… Kroutím tam třetí rok. Je to čtvrtá nejvyšší soutěž – první landesliga. Říkají tomu divize.

(Celý rozhovor s Vladimírem Dobalem najdete v sobotním vydání Českobudějovického deníku.)