Šestatřicetiletý Milan Barteska přišel do S. Ústí jako velká posila a ve vítězném derby s juniorkou Dynama na Složišti tyto předpoklady rozhodně naplnil. Ke kvalitnímu výkonu přidal jako bonus i vítězný gól zápasu.
Vstup do třetí ligy se vám docela vydařil, ne?
Určitě. Ze dvou prvních zápasů máme plný bodový zisk, co víc si můžeme přát. I v Budějovicích jsme pětasedmdesát minut měli hru ve své moci. Ke konci jsme se dostali pod tlak, ale jak říkám, za těch pětasedmdesát minut jsme si zasloužili vyhrát. Měli jsme tam nějaké náznaky příležitostí, k tomu ten neuznaný gól. Domácí jsme k ničemu nepustili. Samozřejmě až na ten konec, kdy si už tlak vytvořili a my měli i štěstí. Tři body, které jsme tu uhráli, jsou ale krásné.
S jakým taktickým plánem jste do Budějovic k derby jeli?
Chtěli jsme hrát zezadu, abychom nedostali branku a co nejdéle udrželi nulu. To se nám podařilo a řekl bych, že celý první poločas byl z naší strany kompaktní. Ve druhé půli jsme dali i gól a náskok přes zmíněnou snahu soupeře v závěru už udrželi.
Ten gól, díky němuž jste tu vyhráli, jste dal právě vy. Jak jste to viděl?
Velkou zásluhu na tom gólu má Sláva Rožboud, byla to jeho akce. Krásně to udělal, trefil břevno a já už to jen dorazil. Nebyl to problém, míč se odrazil přímo ke mně. Víc mě spíš mrzí ten můj trestný kop zdálky, to kdyby šlo do brány, bylo to 2:0 a bylo by po zápase.
I tak jste svým gólem rozhodl o vítězství. Povzbuzuje vás to, když rozhodnete zápas, anebo už to s vám nic nedělá?
Já myslím, že každého fotbalistu povzbudí, když dá gól. Dneska by to ale mělo být povzbuzení pro celý manšaft, celé mužstvo se o vítězství zasloužilo. Bránilo se dobře, ale je to hra celého mužstva. My hrajeme jako celý manšaft.
Zdálo se, že vám vyhovoval post jakéhosi volného hráče?
My tady hráli jen na jednoho útočníka, a to se mi hraje dobře, protože já hraju vlastně pod ním a do útočné fáze se mohu zapojit, kdy chci. To mi hodně vyhovuje.
S jakými pocity jste do zápasu šel? Přece jen jste za Budějovice nějakou dobu v lize hrával…
Já vzpomínám na všechna svá angažmá, všude jsem něco prožil. Na Budějovice samozřejmě obzvlášť, protože tady jsem s velkým fotbalem začínal. Rád se sem vracím a ještě večer se sem chystám na Slavii. Mám to z Tábora kousek.
A co Složiště? Jak se se tu líbilo?
Jsem rád, ža tyto areály rostou. Hlavně pro ty mladé je dobře, že mají kde hrát. A Složiště, to je nádhera!
V Sezimově Ústí nejste tak dlouho a zatím se vám i daří. Odchodu z Opavy jste ještě nezalitoval?
Rozhodně ne. Je to změna, pochopitelně, vždyť v Opavě chodily na druhou ligu tři tisíce lidí! Ale já už nechtěl dojíždět, chtěl jsem být víc s rodinou a jsem rád, že se mi to konečně splnilo.
A po fotbalové stránce?
Máme mladý manšaft, perspektivní. Nechci to nějak moc hodnotit, máme teprve dva zápasy, ale věřím, že se budeme pohybovat v tabulce někde nahoře. Fotbal mě stále baví, teď si ho budu už užívat. Dokud mi zdraví slouží, budu hrát. Uvidíme, jak dlouho.
Podle toho, kolik jste toho v derby naběhal, asi ještě hodně dlouho…
My měli tvrdou přípravu! A já ji absolvoval celou, nic mě nelimitovalo. Mně příprava nevadí, já se dokážu přinutit běhat. Nechci se nějak hodnotit, ale jak říkám, dokud budu mít chuť a bude mě to bavit, chci hrát co nejdéle.
A co kdyby se ozvalo Dynamo?
Dejte pokoj… Je mi šestatřicet, to už je za mnou.
