Fotbalisté pod paneláky sice zatím s činností nekončí, ale přezimovali v okresním přeboru na posledním místě a starostí mají víc než dost.

To přiznává i kapitán a brankář Vltavy Zdeněk Pícha, jenž v jarní premiéře proti Rudolfovu B (0:0) před týdnem udržel čisté konto. „Není to dobré. Vltava prochází  generační krizí. Nejsou hráči, dlouhodobě nefunguje mládež, a tak není, kde brát,“ po pravdě popisuje situaci vltavský gólman, jenž obětavě dojíždí do Českých Budějovic na zápasy z Prahy, kde žije a pracuje.

Jiní fotbalisté se ale rozhodli pověsit kopačky na hřebíček. „Většinou končí z rodinných důvodů. V zimě jsme přišli o dva – Habinu, jenž mě suploval v bráně, a předstopera Havránka. V posledních přátelácích se nám navíc zranili Kuta a Švec, takže jsme během zimy ztratili vlastně čtyři lidi. Na jaro je nás třináct,“ krčí rameny Zdeněk Pícha.

V zimě hráči chodili do tělocvičny, měli výběhy, ale účast nebyla valná, scházela se sotva polovina. Před soutěží odehrála Vltava pět přípravných zápasů. „Byly vyloženě na rozehrání. Výsledky? Jako na houpačce – jednou tak,  jednou tak. Fotbal na Vltavě skomírá,“ lomí rukama kapitán budějovického týmu, který se díky první jarní remíze dotáhl bodově na Nové Hrady a už není poslední!

Kámen úrazu spatřuje gólman na opačné straně hřiště, než kde stává. „Nedáváme góly. Za podzim jsme jich dali jenom deset. V tom to bude, protože jsme jich moc nedostali. A branky se nám budou na jaře dávat o to hůř, že se zranili Kuta a Švec, oba útočníci, kteří nějaký ten gól přece jen dali,“ přemítá opora ve vltavské svatyni.

Že stará bolest na jaře nezmizí, naznačila už sobotní premiéra. Ve druhé půli Vltava ani neměla, z čeho vítězný gól Rudolfovu vstřelit. Směrem dopředu nepředvedla kloudnou útočnou akci, a tak byla ráda, že v pošmourném odpoledni neinkasovala a zápas skončil bez branek.

Vltavě se bude zřejmě dařit lépe venku, kde se od ní nečeká, že bude tvořit hru. Bod po bodu se pokusí dokráčet k záchraně v soutěži.

Pomoci k ní má Václav Dolejšek, jenž přišel z Hrdějovic, aby doplnil v sestavě svého otce, ve čtyřiceti letech nejstaršího muže týmu. „Táta hraje stopera, mladej levého halva,“ líčí s úsměvem kapitán, jenž přivítal zpátky na Vltavě Michala Vochozku. „Kdysi tu byl, pak šel na Hlubokou, na pár let skončil a teď se vrací. Bez těch dvou by nás bylo jedenáct,“ nemusí Zdeněk Pícha dlouho počítat.

Od kandidáta sestupu se po dlouhé zimní pauze nedaly v prvním mistrovském utkání čekat zázraky. K vidění skutečně nebyl ani průměrný okresní fotbal. Hosté byli aktivnější, ale kolem šestnáctky přes veškerou snahu bezzubí.

A Vltava? Šance na záchranu drží defenziva v čele s gólmanem. „Ruku na srdce, asi jsme předvedli to, na co máme, a fotbalové to moc nebylo,“ uznal Pícha. „Nezbývá, než bojovat. Tabulka je vyrovnaná, neházíme flintu do žita, ale víme, že to bude těžké,“ nic si nenamlouvá hrstka statečných na okraji sídliště.

Atraktivní styl divákům slíbit nemůže. „Bohužel ti hráči, kteří umějí míč potáhnout, teď suplují na nejdůležitějších místech v obraně,“ vysvětluje Zdeněk Pícha.
Mezi fotbalisty se vžilo, že  druhý rok bývá pro nováčka v soutěži kritický. Vltava to potvrzuje: Zatímco první sezonu zvládla lépe než Rudolfov, letos si béčka role prohodila. Vltava se v okresním přeboru pokusí odvrátit pád. „Svět přeborem nekončí,“ reaguje Zdeněk Pícha. „Ve trojce (třetí třídě, pozn.) nám bylo taky dobře, s Chrášťany, Kolodějemi a spol. jsme si rozuměli. Spíš jde o to, abychom vůbec měli s kým hrát. Neříkám, že Vltava končí, to v žádném případě, ale před každou sezonou je třeba si sednout a říct: Jdeme do toho! Vždyť věkový průměr je někde okolo 33, 34 let,“ uzavírá gólman a kapitán fotbalistů Vltavy České Budějovice Zdeněk Pícha.