Osobnost Deníku

Po podzimní části přestupoval Radek Bauer z I.B třídy o tři soutěže výše do divize. Trenér Zdeněk Šváb si ho vybral, aby střelecky pomohl Krumlovu k záchraně divize. Ač to byla neuvěřitelná šichta, tak se to nakonec povedlo a Radek Bauer pomohl k záchraně šesti přesnými trefami.

Radku, situace v Krumlově byla po podzimu hodně složitá. Takový půlrok jste asi ve své fotbalové kariéře nezažil, aby byl na Vás osobně a celý tým vyvíjen tlak prakticky zápas co zápas.

To je pravda. Je fakt, že jsme byli hned od prvního kola, co jsem přišel, pod velkým tlakem jak od fanoušků, tak od trenérů. A bylo to i cítit v kabině před zápasem či během zápasu. Nicméně zvládlo se to až nadmíru dobře a můžeme být všichni jenom spokojení a hlavně se teď soustředit na začátek nové sezony.

Takový půlrok asi hodně utuží partu. Museli jste spoléhat jeden na druhého, museli jste se hecovat a to může být odrazový můstek do další práce.

Je pravda, že kabina se opravdu semkla a spolupracovali jsme jako jeden tým. Nebyli tam jedinci, kteří by to chtěli nějak narušovat. Kabina včetně trenérů a vedení fungovala ten půlrok výborně. To se mi hrozně líbilo a výsledek se dostavil v podobě záchrany divize.

Ptát se na to, kdy jste věřili, že ta záchrana vyjde, je asi těžké, protože vyšla až v posledním kole. Ale každým bodovým krůčkem jste se k tomu blížili. Už od nějakého sedmého jarního kola jste byli v kontaktu s mančafty před sebou.

Bylo to tam napjaté až do nějakého dvanáctého místa. Počítali jsme s tím, že to bude až do posledního kola, což opravdu bylo. Prohrávat v Komárově poslední kolo 0:2 a nakonec vyhrát 3:2, to byl super výsledek, super tři body a super záchrana. Taky se od toho potom odvíjela naše dokopná a radost.

Vy jste možná paradoxně na jaře měli hodně dobré výsledky na hřištích soupeřů.

Koukal jsem na to a my jsme v jednu chvíli byli první v tabulce, co se týče formy za posledních pět zápasů a hlavně, co se týče venkovních zápasů. Venku se dařilo. Doma jsme sice některé zápasy nezvládli, ale myslím si, že ani doma to nebylo úplně špatné.

Hlavně jste zvládli ty důležité zápasy s Klatovy a Tachovem, kde se hrálo o šest bodů.

To je fakt, tam se to hodně lámalo a ta vítězství nás vystřelila před tyto soupeře.

Před jarem jste do týmu přišel jako nový hráč, Jindra Kordík se po půl roce vrátil z Ameriky a Oliver Polanský přešel z brány do útoku. Vytvořila se úplně nová útočná vozba a bylo z toho třiadvacet branek. Jak je možné, že tři lidé, kteří spolu nikdy nehráli, to dají takhle rychle dohromady?

Upřímně si myslím, že to není zásluha jenom těchto tří lidí. Je to zásluha celého týmu, jak už balony šly od brankáře, od obránců nebo od stoperů přímo na nás. Ale když se budu bavit konkrétně o nás třech, sám tomu nerozumím. Najednou to tam začalo padat, což bylo super. Ale jak říkám, určitě je třeba pochválit všechny kluky, protože ty balony, co jsme tam dostávali, byly skvělé a naše zakončení, to už byla jenom třešnička na dortu celé akce. Klobouk dolů před nimi.

Uplynulá sezona je však již zapomenutá a začíná úplně nová sezona. Jaká je nálada v kabině? Určitě se nechcete dostat do situace, v jaké byl Krumlov v minulé sezoně. Ta zkušenost této sezony by tomu mohla pomoct.

V podstatě odešel jenom Matěj Švec, takže tým zůstává totožný, jako byl. Všichni kluci ví, co to bylo za tlak, když jsme to museli dohánět. Myslím si, že to nikdo nechce, že chceme hrát spíš v klidu. Chceme začít určitě nějak rozumněji. Nechceme dopustit, abychom měli po půlce opět jen osm bodů. Chceme mířit výš a uvidíme, jak to dopadne. Ale nálada po třech týdnech přípravy je unavená. Trénujeme čtyřikrát týdně plus o víkendu jeden přátelák. Trénuje nás sedmnáct či osmnáct, takže lidí je dost a všichni fungují, všichni makají, je vidět, že všichni chtějí. Takže si myslím, že to nemůže dopadnout tak, jak to dopadlo, ale zase na druhou stranu je to fotbal a jak se říká, nemá logiku. Ale uděláme pro to všechno, aby to určitě takhle nedopadlo.

Probrali jsme fotbal a Krumlov a teď se vrhněme na Radka Bauera samotného. K jakým sportům máte kromě fotbalu nejblíže?

Fotbal je samozřejmě na prvním místě, pak sálovka, futsal, malá kopaná. Ale mám rád i bojové sporty od boxu až po MMA, opravdu všechny bojové sporty. Trénoval jsem je také pár let, takže jsem si to vyzkoušel sám na vlastní kůži, co to je. Když trénujete čtyřikrát týdně, tak na tohle už není čas. Takže ty koníčky už moc nejde skloubit s prací a rodinou.

Který bojový sport jste si vyzkoušel osobně?

Zkoušel jsem boxovat, dělat kickbox, thajský box, byl jsem na pár trénincích MMA. Nejvíc mě asi bavil thajský box, což je postoj, nohy, ruce, kolena, lokty. To mě bavilo, i když nevím, jestli jsem v tom byl nějak výborný. Ale jak je to i ve fotbale, tak i v bojovém umění bylo znát, jak je člověk levák. Obrácený postoj a lidé se k tomu staví úplně jinak. To je stejné jako ve fotbale. Když levák dělá kličku na levou, je to pro obránce hrozný nezvyk. A samozřejmě, když jste mi teď takhle nahrál, je třeba zmínit Zlatana Ibrahimoviče, který díky tomu dokáže vykopnout nohu tak vysoko, jak to dokáže jen on. Takže určitě je to k něčemu dobré. A to mě bavilo.

Tam se člověk musí naučit i to, že musí umět rozdat i přijmout.

Je to tak. I když prohrávat mě to nenaučilo a myslím si, že mě to ani nikdy nenaučí. To je moje asi největší mínus, i když nevím, jestli je to mínus, ale zkrátka prohrávat neumím. Dokážu uznat, že jsme prohráli, ale pořád v hloubi duše to nemohu překousnout. Porážku zkrátka překousnout neumím.

A co soukromí Radka Bauera? Rodina?

Mám dvouletou dceru, mám přítelkyni. Na nic víc vlastně nezbývá čas. Chodím do práce, pracuji v Rakousku, takže když přijedu z práce, věnuji se rodině nebo jedu na trénink. Vlastně skoro rovnou z práce jedu na trénink. A o víkendech také rodina nebo přátelé. Posezení s přáteli, ale samozřejmě zápas v sobotu, takže opravdu na nic moc není čas. Musím vždycky počkat na pauzu, která teď byla minimální, trvala asi dva týdny. Takže bohužel teď trošku tu rodinu zanedbávám. Tím se jim omlouvám, ale myslím, že si to všechno vynahradíme.

Co je pro Vás ideál dovolené? Někdo řekne plácnout se u vody, někdo radši chodí po kopcích?

Já určitě moře, ale v prosinci, kdy je tady zima. Létáme načerpat novou energii, slunit se. Létáme na Kanárské ostrovy, kde mám tchyni, takže za ní. Tam je 30 stupňů v prosinci, takže načerpáte novou energii, trošku naštvete lidi, co zůstali v Česku v minus pěti. Ale nejenom se plácnout na pláž a vyvalit se, ale také se trošku proběhnout, pohnout se. Nejenom proležet dovolenou, to také není úplně pro mě.

Co byste vzkázal fanouškům před novou sezonou?

Jediné, co bych chtěl vzkázat krumlovským fanouškům, je, aby začali chodit pořádně na fotbal, aby jich tady bylo co nejvíc. A my doufáme, že se jim ten fotbal bude líbit.Takže šály na sebe a přijďte nás podpořit!