V týmu úřadujícího ligového mistra je kmenovým hráčem, v minulé sezoně však jako hostující hráč působil v Brně, které se tehdy marně snažilo zachránit v I. lize. Na jih Čech přišel v situaci, kdy měl tehdejší trenér Jiří Kotrba starosti se záložníky (Hudson a Sandro na marodce, navíc byly komplikace s Čirkinovým návratem z Ruska). Jenže než nový muž týmu stačil prokázat, že bude v Dynamu vítanou posilou, ze sestavy pro vážné zranění vypadl.

A na hřiště se vrátil až tento víkend ve Strakonicích, kde domácí farmě Dynama pomohl v divizním derby s Táborem k vítězství 2:0.

Hodně jste se zpátky na hřiště těšil?

Samozřejmě. Přes dva měsíce jsem nehrál, navíc až poslední tři týdny jsem aspoň už trénoval, ale předtím jsem celých šest týdnů nic nedělal. To je hrozně dlouhá doba. Fotbal mi už moc chyběl a na to, až si zase zahraju, jsem se už hrozně moc těšil.

Jak jste se po tak dlouhé době na hřišti cítil?

Po fyzické stránce to určitě ještě nebylo optimální, ta fyzička ještě není na takové úrovni, jak by ideálně měla být. Každým tréninkem se ale do toho dostávám stále víc a cítím se stále líp.

Co vaše zranění? Jak k němu vlastně došlo?

Při zápase s Baníkem jsem šel do souboje s Lukešem a přetrhl jsem si postranní vazy v koleni.

Na to, o jak vážné zranění šlo, jste se vrátil dost brzy…

Asi ano, ale pan doktor říkal, že se to dobře hojí a že už můžu začít s tréninkem. Proto jsem před těmi třemi týdny už začal s tréninky. Že se to zhojilo tak dobře, že už jsem mohl dokonce začít už i hrát, tomu jsem pochopitelně moc rád.

Byť jste si návrat k fotbalu odbyl ve Strakonicích, cítil jste se možná jako byste hrál na domácím hřišti. Většina hráčů byla z Budějovic.

Bylo nás tu hodně, ale z kádru áčka asi pět nebo šest. Trenér chtěl, aby ti, co dlouho nehráli, anebo třeba já, který jsem měl tu dlouhou pauzu, si měli možnost zahrát, a pokud možno celý zápas.

Byť jste z ligového kolotoče od zápasu s Baníkem vypadl, jistě jste výsledky týmu sledoval. Co jste říkal té černé sérii?

Nikdo z nás nečekal, že budeme na první vítězství čekat tak dlouho. Ale ani teď ještě nejsme za vodou, pořád to není tak, jak bychom chtěli a jak by to z naší strany mělo být. Teď máme doma dva klíčové zápasy a věřím, že v nich zabodujeme naplno. Teď v neděli máme Žižkov a musíme udělat maximum pro to, abychom ho porazili a ty důležité tři body uhráli. Věřím, že i v tabulce si polepšíme.

Stejně tak asi pak doma i v zápase s pražskou Duklou, ne?

Určitě. My chceme a musíme udělat ještě na podzim co nejvíce bodů. Minimálně šest, ale tím líp, když jich bude sedm nebo všech devět…

Myslíte, že byste k tomu mohl přispět i vy osobně? Že byste mohl naskočit do ligy ještě na podzim?

To já nevím, to záleží na trenérovi. Jak bude potřebovat, jak se ta situace vyvine. Nicméně my teď hlavně musíme v neděli vyhrát se Žižkovem. To je pro nás teď ze všeho nejdůležitější.