Do pražské Slavie se ale dostal oklikou přes působení v řadě evropských klubů: mj. v Dynamu Moskva, Vladikavkazu, Kayserisporu a naposled ve švýcarském Aarau. Po nedělní lize v Č. Budějovicích odpovídal na dotazy JčD.


Měl pro vás zápas v Budějovicích, kde jste s fotbalem vlastně začínal, přece jen trošku odlišný nádech?
Určitě to byl pro mne byl specifický zápas, vždyť jsou tu i kluci, s nimiž jsem ještě hrál. Třeba Vozi, který byl, jak se mi aspoň zdálo, na hřišti až přemotivovaný. Ale i emoce patří k fotbalu. Navíc jsem přesvědčen, že Budějovice teď mají hodně dobré mužstvo a že potrápí ještě hodně manšaftů.


Takže si té výhry jistě ceníte?
Nepochybně. Myslím si ale, že jsme si ty tři body za náš výkon v první půli zasloužili. Musím ale uznat, že po přestávce nás Budějovice zmáčkly a byly lepším mužstvem. Řekl bych ale, že jsme je nepustili do žádné vážnější šance a že jsme zaslouženě vyhráli.


Odvézt si odsud tři body byl asi váš jediný cíl?
Přesně tak, my si sem jeli pro tři body. Věděli jsme, že Teplice otočily zápas v Mostě a že v sobotu vyhrál i Baník. My chtěli s nimi udržet kontakt, a proto jsme moc chtěli vyhrát.


Po jak dlouhé době jste si zase zahrál na Střeleckém ostrově?

Ještě za Drnovice, takže je to tak šest a půl roku. Nevím přesně, moc si ten zápas už nevybavuji. Já se vrátil do české ligy po šesti letech a musím to zaklepat, zatím ten návrat je z říše pohádek. Kéž by nám to vyšlo i za týden s Ajaxem.


Nevyrazil vám dech poslední výsledek Ajaxu, který vyhrál venku 8:1?
Hodili nám pořádnou rukavici, jen co je pravda… Ale my taky venku vyhráli, kolena se nám třást nebudou.


V Budějovicích hrávali i Volešák, Krajčík, Vlček a Latka, to už je pěkná kolonie… A Volešák už se dal slyšet, že něco do kabiny chystáte…
Už to máme domluvené, budou kuřata a kluci se pomějou.


O vaší výhře rozhodl váš výborný začátek. Souhlasíte?
Rozhodně. My si říkali, že bychom chtěli navázat na náš dobrý výkon proti Ajaxu. Den před zápasem jsme se v kabině před tréninkem dívali na zápas Tottenham – Derby, ve kterém Tottenham ve 13. minutě vedl 3:0. A moc nechybělo, aby tomu bylo tady stejně. Dali jsme do deváté minuty dva góly a měli pak ještě další dobré možnosti. Jenže ten třetí gól jsme nedali a ve druhé půli se nám to málem vymstilo.


Zdálo se, že některým z vás už také docházely síly. Projevil se náročný program posledních dní?

My hráli během devatenácti dnů šest zápasů, do toho jedno prodloužení a taky cestování, přesto si nemyslím, že bychom až tak odešli fyzicky. Prostě Budějovice hrály druhou půli dobře, začaly nás atakovat a my na to špatně zareagovali, do druhé půle vstoupili vlažně a Budějovice nás hned z první vážnější šance potrestaly. Ale jak už jsem říkal, do konce zápasu už žádnou vážnější šanci domácí neměli, a my vyhráli tudíž naprosto zaslouženě.


Nezatrnulo vám, když po vašem faulu na Černého sahal rozhodčí po kartě, zda nevytáhne červenou?
To ne, tam mě dobíhali ještě další čtyři hráči. Kdyby za takový zákrok rozhodčí udělovali červenou kartu, museli by v každém zápase dát nejmíň tři.


Gól jste nedostali ani v lize, ani od Žiliny, ani v Amsterdamu. Nemrzí vás, že jste o tuto vizitku přišli právě v Českých Budějovicích?

Nechci říct zaplaťpánbůh, ale možná, že svým způsobem je dobře, že už jsme ten gól dostali. Aspoň to z Martina Vaniaka už spadlo a už se nebude pořád psát, jaký je čaroděj. Teď si týden odpočineme a v sobotu nás čeká Brno – a pak už doma boj o Ligu mistrů s Ajaxem.


Čisté konto je vizitkou i pro stopera. Ani vás ten gól nemrzí?
Samozřejmě, že nejen pro gólmana, ale i pro obránce ta nula vzadu je důležitá. Ale když budeme vyhrávat 5:4 či 6:5, mně je to jedno. Hlavně, když budeme vyhrávat dál.