„Na první trénink jsem na Fezko přišel v sedmi letech, ale do svých jedenácti let jsem chodil jenom trénovat. Tenkrát žádné dělení na mladší a starší nebylo, my malí hráli spolu s klukama, kterým bylo o pět šest let víc. Buď jsi na to měl, nebo ne,“ vzpomíná na své první fotbalové krůčky.

Poprvé si zahrál za první žáky Fezka proti béčku Zbrojovky tudíž až po čtyřech letech. „Prohráli jsme doma a já si zase rok nekopl,“ směje se.

Od fotbalu ho to neodradilo a dál chodil trénovat. Nejen v klubu, ale i s kamarády, kde se dalo. Vyplatilo se mu to, najednou hrál pravidelně a ještě dělal žákům kapitána…

Jako hráč to dotáhl v kraji nejvýš, jak se dalo – zakopal si v Dynama první národní ligu, na pravém kraji obrany tenkrát odváděl dobrou práci.

Fotbalu dával všechno jako aktivní hráč, ale nejinak tomu bylo i v době, kdy usedl na trenérskou lavičku. Ať už na krajské úrovni ve VTJ Č. Budějovice, tak v divizní Třeboni či poté i v elitní prvoligové společnosti. V I. lize začal v Dynamu Č. Budějovice, působil ale mj. i v Drnovicích, Jablonci a v pražské Slavii.

Teď vede fotbalisty S. Ústí, s nimiž ve třetí lize došel až na senzační druhou příčku.

Ve čtvrtek oslaví Jindřich Dejmal v plné svěžesti a chuti do další práce šedesátku a my se k jistě četným gratulantům připojujeme.