Jeho slovenský temperament je pro podobné exhibiční duely jako stvořený. Bývalý reprezentant Karol Dobiaš přivezl do Borovan partu více či méně známých fotbalových tváří a z postu stopera je po celé utkání proti domácím Borovanům dirigoval. Na hřišti spoluhráče chvílemi hlasitě chválil, chvílemi peskoval – a po zápase poskytl Deníku rozhovor.
Nedávno jsme vás viděli na Složišti při zápasech ligového dorostu. Na jihu Čech jste poměrně často, že?
Nedávno jsem sledoval České Budějovice proti Teplicím, protože dělám skauting pro pana Lacinu, oficiálního manažera FIFA. A protože v Teplicích máme nějaké hráče, byl jsem sledovat, jak hrají.
V Budějovicích nikoho nemáte? Jsou snad méně šikovní?
Nikoho tam nemáme, ale taky se mi tam líbili někteří hráči. Jejich jména ale prozradit nemohu, to prostě nejde. Ještě je jednou dvakrát musíme vidět, než je případně oslovíme.
Podobných zápasů, jaký jste odehrál v Borovanech, asi absolvujete celou řadu, že ano?
Samo sebou. Pro pana Vopičku tak trochu pracuji. Otevírám mu cestu na Slovensko. Pomohl jsem Senco Doubravka, kde se už umělá tráva před rokem nebo dvěma už udělala. Teď jsem pomohl ABC Braník, kde bydlím, a tam už umělá tráva také stojí. Otevíráme další cesty – Prievidza, Bratislava. Zítra (v sobotu, pozn.) jedu na Slovensko do Handlové, v Bojnicích by zase měli mít zájem o tenisové kurty. Takže takhle vypadá má práce pro pana Vopičku. Jsme velcí kamarádi, a tak jsem velmi rád přijal pozvání do Borovam, abychom tu odehráli exhibiční utkání.
close
zoom_in
Umělá tráva prožívá v Česku boom, po republice se asi otevírá řada hřišt . . .
Není to jednoduchá záležitost. Tráva v komplexu přijde na částku kolem patnácti milionů korun, takže je třeba sehnat investice, získat granty a tak dále . . .
Není vám líto, že za vašich dob jste podobné možnosti neměli?
Líto mi to může být, ale je to historie, která mě už vůbec nezajímá. Jsem rád, že dnešní fotbalisté mohou hrát na takových vynikajících terénech.
Je to na nich vidět?
To netvrdím, že to na nich je vidět, to zatím nesleduji. Ale doba jde kupředu a s ní i fotbal. Na umělé trávě je trochu jiný než na normální trávě, je třeba si na něj zvyknout. Ale výhodou je, že se na ní dá hrát celoročně. Neboť hráči pracují do šesti, jako kdysi na západě, večer chodí na trénink, a když na škváře nevisí osvětlení, v pět už trénovat nemohou. Na osvětlené umělce můžete trénovat, i když je venku tma.
Na to, že Borovany mají muže v okresním přeboru, disponují perfektním zázemím. Co vy na to?
No je nádherné! Bez urážky – cože hrají za soutěž? Okres? I nízká soutěž je soutěž, i malá ryba je ryba, takže jsem velmi rád, že jsem se otevření hřiště zúčastnil a se svými hráči přispěl ke krásnému klání.
Naneštěstí jste hned na začátku duelu ztratili kamaráda, který se zranil a museli pro něj volat sanitku.
Špatně si šlápl na míč a upadl na rameno, prý je v nemocnici.
Za Borovany proti vám nastoupil kombinovaný tým. Co jste mu říkal?
Nám je to jedno, proti komu hrajeme, my s sebou měli také mladší kluky. Národní mužstvo starých pánů hraje dnes v Jihlavě a Štambacher, Veselý, Prokeš a další by tu dnes jinak hráli, ale dávají přednost nároďáku, proto jsem vytvořil takový výběr.
Domácí se těšili na Antonína Panenku. Proč nedorazil?
Tonda Panenka měl udělat slavnostní výkop. Ale hrál golf na Karlštejně a řekl mi, že skončí pozdě, takže se sem už nepožene.
Jistě sledujete ligové dění. Co říkáte na to, že Dynamo už dva roky za sebou jako první klub vyměnil trenéra?
Ligu sleduji, sleduji i Dynamo. S panem Kotrbou jsme velcí kamarádi, protože jsme spolu hrávali. Na tom mládežnickém utkání, o kterém byla řeč, jsme se spolu střetli. Nevěděl jsem, kde je tréninkový areál, Jirka mi pomohl. A k áčku – výsledky nasvědčovaly, že dojde ke změně. Měli jste jen jeden bod, a tím pádem přišel k mužstvu Tobiáš.
