Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ještě že ten pomyslný ručník na hřiště nevhodil!

Kdyby se tak stalo, přišli by diváci na hřišti i u televizorů o velké fotbalové představení, v němž kupodivu prim nehrál úřadující mistr a ligový suveréna, nýbrž parta fotbalových bojovníků z jihu Čech!

Rozdílné poločasy

„My první půli hráli špatně a Slavii tak umožnili, aby hrála svůj fotbal. Dostali jsme laciné branky a málokdo by po půli na nás asi sázel,“ konstatoval domácí kouč a nikterak se netajil tím, že ani on v tak šokující obrat nedoufal. „Že však jsme schopni hrát lepší fotbal, v to jsem věřil,“ uvedl a dodal, že se jen modlil, aby jeho tým do přestávky nedostal třetí gól. „Ten by nás zřejmě už definitivně srazil do kolen, takhle jsme ještě měli naději.“

A ta naděje byla oprávněná, protože po změně stran Dynamo sebevědomého soupeře předčilo. „Náš výkon ve druhé půli byl nesrovnatelný s tím, co jsme hráli do půle. Hráli jsme s velkým nasazením, doráželi hráče a byli aktivní. Střídající hráči oživili hru,“ vypočítával Tobiáš důvody šokujícího zvratu ve vývoji utkání.

V půli se snažil přesvědčit i své hráče, že mají na víc. „Nabádal jsem je, aby hráli s větší odvahou, víc do těla, agresivně. Věděl jsem, že Slavii budou docházet síly, protože ve čtvrtek hrála těžký pohár. To se vyplnilo a dá se říci, že v závěru jsme ještě o dva body přišli,“ zmínil Šímovu pumelice do tyče v samém závěru nevídaného dramatu.

Svým dílem k nevídanému zvratu přispěli i hráči Slavie. Ti do přestávky měli hru zcela ve svých rukou, pohrávali si se soupeřem jako kočka s myší, a přestože oba góly dali velice lacino, další tutovky neproměnili – ta Necidova byla snad dvousetprocentní… Superfavorit si tudíž asi myslel, že se nic nemůže stát. Za svou bohorovnost ve druhé půli ale pykal. „Je to možné, hlavně ale jsme my začali hrát,“ oponuje Tobiáš, dle něhož svou roli sehrály i změny ve složení týmu. „A to nejen příchody Hudsona a Stráského, ač oba byli přínosem. Vyplatilo se i posunutí Homoláče doprava, Benát do středu hřiště, to byl další zdařilý tah,“ soudí.

Hunal chyběl

Za bojovnost a maximální nasazení si uznání zasloužil celý tým, nicméně výkony některých hráčů lze obzvláště vypíchnout. „Určitě,“ kývá Tobiáš hlavou. „Šíma i Benát byli druhou půli vynikající, vylepšili se beci, výborně hráli druhou půli oba stopeři, stejně tak Stráský,“ chválí.

Všechno samozřejmě dokonalé nebylo. První gól Slavia dala po smolné teči, druhému ale předcházel Žižkův menší důraz. S tím, že neúčast zraněného Hunala byla ve středu domácí obrany v první půli znát, Tobiáš souhlasí. „Kdyby hrál Hunal, skončil by první poločas 0:0,“ zdůrazňuje a dodává, že to neříká z alibismu, nýbrž z přesvědčení.

Kariéra trenérů je jako na houpačce. Nahoru a zase dolů. Pavel Tobiáš teď je hodně nahoře, devět zápasů v I. lize v řadě bez porážky, to by i pro tým daleko zvučnějšího jména, než jakým je Dynamo, byla úctyhodná bilance!

Tobiáš přesto stojí pevně na zemi. „Stále hrajeme v lize o záchranu. Na tom se nic nezměnilo,“ říká, úspěšné tažení jeho hráčů ho ale těší. „Po těch dvou letech, co jsem nic nedělal, to beru jako určitou satisfakci. Hlavní dík za to ale patří hráčům,“ uzavírá.