„Rád myslím i na Petrohrad, za ten jsem si zahrál nádherné zápasy v Poháru UEFA,“ dodal.

Jak se hráč tak zvučného jména dostane do Hlavic?
V Krči jsem po určitých neshodách ukončil svou profesionální kariéru, ale chtěl jsem se ještě fotbalu dál věnovat. Ozvaly se mi Hlavice, já tam jezdil celé jaro trénovat a teď od léta za ně i hrát. Mám už kluka do školy, tak jsem se nechtěl nikam stěhovat, navíc i manželka začala po šesti letech zase chodit do práce. Proto jsem Hlavicím kývl.

Jak je možné, že si v Hlavicích troufnou na tak náročnou soutěž?
Je to hodně malinká víska, tak tři stovky obyvatel. Z nich jich tak půlka jsou víkendoví návštěvníci, kteří v Hlavicích mají chalupy. Jak říkám, je to hodně malinká vesnička, všichni tam ale žijí fotbalem. A je to hodně příjemné.

Jak se ale tak malé vesnici podařilo dát dohromady tak kvalitní celek?
To je hlavně zásluha našeho majitele, který převážnou část peněz do fotbalu v Hlavicích dává ze svého. Za to jsme my, co tam hrajeme, vděčni. I já si díky němu mohl prodloužit kariéru na takové úrovni, že nemusím chodit do práce a mohu si ještě stále vydělávat fotbalem.

A ještě si fotbal zahrát na velice slušné úrovni. Vyhrát na hřišti juniorky ligového mužstva, jak se vám to povedlo tady, není tak snadné…
To je pravda, ale na druhou stranu, právě to, že jsme hráli proti juniorce, kde hraje plno mladých kluků, nám docela vyhovuje. Nám se proti béčkům hraje líp než třeba proti Vlašimi, kde jsme dostali 4:1. My máme v týmu pár zkušených hráčů, a asi i proto se nám proti těm mladým celkům docela daří. Jeli jsme i do Budějovic s tím, že tady nechceme prohrát. A jsme rádi, že jsme tu uspěli.