S fotbalem začínal před více než padesáti lety jako třeťák na Hluboké, a protože se mu dařilo, brzy se stěhoval o pár kilometrů dál do Českých Budějovic. „Hrozně rád vzpomínám na partu, kterou jsme měli v dorostu Dynama,“ vrací se do poloviny 60. let, kdy s Ciprem, Maříkem, Bartyzalem, Horčičkou a dalšími vyhráli svou skupinu ligy dorostu. „V rozhodujícím zápase jsme porazili Duklu Praha a na Střelák přišlo daleko víc lidí, než jich tenkrát chodilo na chlapy,“ usmívá se.


Ta nadějná parta, dirigovaná přísným, mezi kluky však velice oblíbeným koučem Kubešem, se bohužel brzy rozpadla. „Franta Cipro šel z vojny do ligy a přes Pardubice a tehdejší Gottwaldov to dotáhl až do Slavie, taky já z vojny šel za lepším do Jablonce,“ uvádí.


Josef Frydrych před odchodem na vojnu zažil jako hráč i výhru 10:0 v derby s Lokomotivou, která na pár dní posunula Dynamo z divize do II. ligy.
„Naskákali jsme do kašny, já hned nato narukoval na vojnu a tam jsem se dozvěděl, že místo II. ligy bylo Dynamo přeřazeno do I. A třídy,“ připomíná exemplární verdikt, který nadlouho srazil budějovický fotbal hodně dolů. „Byl jsem mladý kluk, měl jsem nabídky z ligy, do I. A třídy se mi samozřejmě moc nechtělo,“ krčí Frydrych rameny.


Na Jablonec, který v té době patřil ke špičce II. ligy, dodnes nedá Frydrych dopustit. „Na svou dobu jsme tam měli vynikající podmínky, dokonce jsme postoupili i do ligy,“ podotýká.


Když mu ale hodila laso Slavia, neváhal. „Slavia sice tehdy v lize nepatřila k nejlepším, jenže pořád to byla věčná Slavia,“ uvádí a dodává, že v sezoně 1975/76 jim titul utekl jen o pověstný chloupek.


„I když jsme ale třeba v tabulce byli u dna, deset tisíc lidí, kolik teď Slavii přišlo na Sevilu, tenkrát bylo v Edenu tak na Prešov, na jiné soupeře jsme v ochozech pod patnáct tisíc diváků neměli,“ líčí a dodává, že v Madridu, kde Slavia hrála po ME 1976 benefici, si zahrál před devadesáti tisíci diváky. „Prostě fantazie,“ popisuje nadšeně.


Ač má Frydrych ode dneška šest křížků na zádech, stále hraje za starou gardu. „Ti kluci kolem mě jsou mladší, já už hraju spíš pozičně,“ směje se. Vedle fotbálku si tak dvakrát týdně s kamarády zajede na Hlubokou. „Kopačky na hře〜bíček ale ještě nepověsím,“ ujišťuje.


Na Dynamo chodí, i když po Kladně, kam se jel podívat, pár zápasů vynechal. „Na Kladně to byla hrůza, pět gólů, a to ještě Kučera dalších pět chytil,“ vrtí hlavou. „Naštěstí se kluci teď chytli,“ pochvaluje si jubilant.