I to zřejmě rozhodlo o tom, že si zkušený kouč svého někdejšího svěřence vyhlédl i jako náhradu za vykartovaného Davida Horejše. Krátce poté se sice František Cipro s trenérským postem v Dynamu rozloučil, čtyřiatřicetiletého stopera si ale s povděkem v týmu ponechal i jeho nástupce František Straka.
Díky tomu Tomáš Hunal mohl v předminulém kole I. ligy oslavit ojedinělé jubileum: proti ostravskému Baníku nastupoval již ke svému třístému utkání v I. lize!


Co vám ve chvíli, kdy vám šéf Dynama Karel Poborský předával upomíkový dárek, prolétlo hlavou? Co pro vás třístý zápas v lize vůbec znamená?
Samozřejmě, že si toho člověk považuje. I mě to potěšilo, i když na druhou stranu jsem si uvědomil, že konec mé fotbalové kariéry se neodvratně blíží. Prostě to má své pro i proti, rozhodně však jsem rád, že jsem toho dosáhl. Odehrát v lize tři sta zápasů není jen tak, i pro mne to má svůj význam.


Kromě dárkového koše jste dostal asi ještě hezčí dárek také od celého mužstva. I když je pravda, že k vítězství 3:0 nad Baníkem jste svým výkonem přispěl i vy sám…
Svůj výkon nemohu posuzovat, ale ty tři body pro nás byly hrozně moc důležité. To vítěztví tudíž bylo opravdu moc hezkým dárkem.


Týden nato v Teplicích jste už po dvaceti minutách odstoupil. Jak to s vámi vypadá teď?
Reprezentační přestávka mi přišla vhod, protože jsem celý týden odpočíval a až teď v pondělí poprvé zase trénoval. Tu bolest jsem po tréninku ještě trochu cítil a uvidím, co to udělá v dalších dnech, až to zatížím prací s balonem.


Co vás vůbec postihlo?
Měl jsem potíže s kyčlí. Byl jsem na vyšetření a to odhalilo, že jsem ji měl o tři centimetry výš, než by měla být. Srovnali mi to a naordinovali klid.


V Teplicích jste šel za hřiště za stavu 2:1 pro vás, nakonec jste ale prohráli 2:4. Kde podle vás byly příčiny takového zvratu?
My měli v Teplicích velice dobrý začátek, podobně jako předtím proti Baníku. Bohužel jsme pak dostali dost zbytečně na 2:2 a těsně před přestávkou hodně nešťastně i na 2:3. Pak už se to s námi vezlo, rozhodně bych ale příčinu neviděl v tom, jestli jsem při těch gólech na hřišti já byl, anebo nebyl.


Právě v Teplicích jste před pár lety prožil možná nejkrásnější část své bohaté kariéry. Cítil jste před zápasem nějakou nostalgii?
Do Teplic jsem přišel v roce 2002 a moc rád na to vzpomínám. Opravdu to asi bylo nejkrásnější období v mé kariéře. Ale je to už pryč, i v Teplicích se hráčský kádr i lidé kolem něj obměnili.


V neděli vás na Střeleckém ostrově čeká Liberec, který je zápas od zápasu lepší. Jak vidíte vaše šance?
Liberec se zvedá, o tom není pochyb. Vyhrál teď pár duelů v řadě a získali i hodně bodů, ale já si myslím, že každý zápas je jiný. A jiný, než jak jsem ho znal, je i Liberec. Jsou tam dobří fotbalisté, ale jsem přesvědčen, že se s nimi hrát dá.


Takže si na ně věříte?
Určitě. Hrajeme doma a jsme v situaci, kdy doma musíme vyhrávat každý zápas. Nemůžeme si vybírat.