Nejlepší střelec české fotbalové reprezentace si však svoje ruské angažmá nemůže vynachválit. „Jsem tam spokojený,“ říká s úsměvem jihočeský odchovanec, jehož tým skončil v letošním ročníku ligy šestý (v Rusku se hraje systémem jaro – podzim).
Jan Koller poskytl Deníku exkluzivní rozhovor.

Můžete říci, jak hodnotíte uplynulou půlsezonu v ruské Samaře?
Hodnotím ji velice pozitivně. Po nevydařeném angažmá v Norimberku jsem znovu dostal velkou chuť do fotbalu. Samaře jako týmu se dařilo, já jsem odehrál na podzim všechny zápasy, ve kterých jsem dal sedm gólů, takže jsem spokojen.

Jak vás vlastně klub po příletu do Samary přijal?
Klub mě přijal velice dobře, což bylo cítit na všech frontách. Samara má velice dobré zázemí, výbornou organizaci, takže za takových podmínek se pracuje skvěle.

Konečným šestým místem unikla Samaře o jednu příčku účast v Poháru UEFA. Nebylo to škoda?
Bylo. Samozřejmě, že když se soutěž pro nás takto dobře vyvíjela, tak je velká škoda, že jsme na „Evropu“ nedosáhli. Rozhodlo se až v posledním ligovém kole, takže jsme z toho byli trochu smutní. Před sezonou vedení klubu nastínilo cíl, skončit do šestého místa, a to jsme splnili.

Vstřelil jste sedm gólů, z toho dva v posledním ligovém kole. Je to pro vás dobrá střelecká bilance?
Po nevydařeném začátku, kdy jsem se potřeboval aklimatizovat, jsem protrhl střeleckou smůlu a začalo se mi dařit. Osobně si však myslím, že těch vstřelených gólů mohlo být o něco víc, kdybych proměnil některé z velkých šancí.

Nyní máte dovolenou, jak si ji užíváte?
Mám dovolenou, za kterou jsem nesmírně rád. Teď už jsem dva týdny v Česku a za pár dní odcestuji s rodinou do Monaka, kde strávíme letošní Vánoce i Silvestra. Zimní přípravu v Samaře začneme 4. ledna a musím popravdě říci, že se jí trochu obávám. Příprava tam trvá dva a půl měsíce. Čekají nás čtyři čtrnáctidenní soustředění v teplých zemích, tak uvidíme, jak to bude vypadat. Jarní sezona pak začne 13. března.

Když už hovoříte o Monaku, sledujete, jak si váš bývalý klub vedl na podzim ve francouzské lize?
Sleduji, jak se daří všem klubům, ve kterých jsem v minulosti působil. Vím, že Monako pokračuje v nevýrazných výsledcích, jako tomu bylo v době, kdy jsem za tento celek ještě hrál.

Znamená to, že se zajímáte i o výsledky mužstva Smetanovy Lhoty v okresním přeboru Písecka?
Samozřejmě. Jsem v kontaktu s některými hráči, takže vím, kde mužstvo právě hrálo a s jakým výsledkem. Vím také, že mužstvo Písku hraje třetí ligu a že si v ní na podzim vedlo velice dobře. Jeden čas bylo dokonce na čele tabulky. A to, že Písek skončil třetí, je velice pěkný úspěch. Hlavně, aby se týmu dařilo i na jaře. Třeba někdy Písek postoupí ještě výš.

V Samaře jste dva čeští hráči, vy a Jiří Jarošík. Scházíte se spolu i mimo hřiště?
Jirka je v Samaře sám a mimo hřiště se scházíme docela často. V začátcích, kdy jsem ještě moc nerozuměl rusky, mně hodně pomohl s organizačními věcmi.

Kolik diváků chodí na vaše domácí zápasy?
Máme stadion pro pětatřicet tisíc diváků, na zápasy jich chodí v průměru tak pětadvacet tisíc, což je slušný počet. Se Zenitem Petrohrad máme skoro nejvyšší průměrnou návštěvu, takže podporu diváků máme velkou. I proto se v Samaře rozhodli pro stavbu nového stadionu, protože ten stávající je už hodně zastaralý.

Jak jste na tom nyní s ruštinou?
Už jsem ji oprášil. Ovšem to není ruština, kterou jsem se učil na základní škole. To je docela něco jiného. Mnohému již rozumím, v něčem se ještě musím zlepšit.

Jakých národností jsou hráči v týmu Samary?
V mužstvu je sedm cizinců. Dva Češi, Kolumbijec, Chilan, Jihoafričan, Brazilec a Korejec. Ostatní fotbalisté jsou Rusové.

Je velký rozdíl mezi ruským a českým fotbalem?
Řekl bych, že ano. Ruský fotbal je velice kvalitní, zařadil bych ho na stejnou úroveň jako francouzský, tak na páté místo v Evropě. S českou ligou se to nedá srovnávat, hlavně po ekonomické stránce. Ruská mužstva si v současné době mohou dovolit koupit hráče, na kterého si ukáží. Problémem jsou tam stadiony, které jsou, až na pár výjimek, v nedobrém stavu. Do deseti let tam ale plánují postavit řadu nových stadionů na špičkové úrovni.

Jak dlouho vám trvá cesta ze Samary domů do Česka?
Je dobré, že do Samary létají letadla ČSA. Přímý let Samara – Praha trvá tři hodiny.

Jak si vaše rodina zvykla na ruské podmínky?
Zvykla si velice dobře. My nemáme nikde problémy. Manželka Hedvika, pětapůlletá dcera Hedvika i tříměsíční Kateřina jsou v pohodě.
V Samaře je zvykem, že když má některý z hráčů narozeniny, musí zorganizovat večeři pro ostatní kluky a jejich manželky či přítelkyně. Takže při těchto akcích se scházejí. Jinak ne. Myslím si, že až se tam více zabydlíme, tak na návštěvy taky dojde.

A jste spokojen s bydlením?
Jsem. V Rusku je dobré, že jsou tam byty kompletně zařízené, takže se můžete rovnou nastěhovat. Máme pěkný byt s výhledem na řeku Volhu, v pěkném prostředí, takže jsme spokojeni.

Byť ještě máte platnou smlouvu na jednu sezonu, nenaznačilo vám vedení klubu, že by mělo zájem o vaše služby i nadále?
V mém věku to není potřeba, takovou věc můžeme řešit až na konci mého kontraktu. V pětatřiceti letech jim nikam neuteču (smích). Uvidíme, co se bude dít po skončení příští sezony.

Sledoval jste zápasy českého národního týmu v kvalifikaci o postup na mistrovství světa 2010?
V televizi jsem viděl pouze přípravný zápas mužstva v Anglii, kde naši fotbalisté hráli velice dobře. Co se týká kvalifikačních zápasů, informace o nich jsem sháněl hlavně přes internet.

Reprezentační trenér Petr Rada vás prý několikrát přemlouval k návratu do mužstva, ale vy jste odmítl. To už vás v reprezentačním dresu opravdu nikdy neuvidíme?
Reprezentace je pro mě uzavřená kapitola! S trenérem Radou jsme o tom několikrát mluvili. Já jsem nabízel možnost, že kdyby bylo nejhůř, nastala by nějaká krizová situace ohledně zranění útočníků mužstva, tak že bych vypomohl. Ale poté jsem to všechno uzavřel, abych zamezil různým spekulacím. Řekl jsem, že definitivně končím a nadále už se budu věnovat pouze klubovému fotbalu.

Jste v kontaktu s Tomášem Rosickým, se kterým jste několik let hrál v Dortmundu?
V kontaktu jsme. Hovořil jsem s ním zrovna nedávno. Samozřejmě ho velice mrzí, že je dlouhodobě zraněný a nemůže hrát za Arsenal. Říkal, že se mu bolesti neustále vracejí a na fotbal nemůže ani pomyslet. Je z toho dost špatný. Nyní je v Německu v rehabilitačním zařízení u Regensburgu, kde jsem před několika roky byl i já po operaci nohy. Doufám, že tam Tomášovi pomůžou a on se co nejdříve vrátí na hřiště.

Blíží se Vánoce. Už máte nakoupené dárky pro svoje blízké?
Pro rodiče ano, protože s nimi už do Vánoc nebudeme, ale pro manželku a dcery ještě ne. Musím teď dárky nakoupit v Monaku.

Co byste na závěr popřál čtenářům Deníku?
Jednak bych jim popřál krásné a pohodové prožití vánočních svátků a také všechno nejlepší a hodně zdraví do nového roku 2009.