Po dvou operacích kolena se do obrany Jankova vrátil v podzimní sezoně Jiří Koch. Muž s číslem dvě na dresu chyběl dlouho, o to víc si teď fotbal užívá. Co na tom, že „jen“ v krajském přeboru, kam mezitím Jankov spadl z divize . . .

„Strašně jsem se těšil! Hraju s ortézou, ale je to super. Jsem rád, že zase mohu být s kluky. Noha zatím drží,“ pochvaluje si 25letý zadák.

Jaké jste měl konkrétně problémy s kolenem?
Stalo se to, je to už asi dva roky zpátky, doma proti Klatovům. Dostal jsem ránu do kolena, ještě jsem s tím hrál, ale pořád zlobilo, tak jsem musel na operaci. Dopadla dobře, začal jsem trénovat, ale praskl mi meniskus – asi tím, jak koleno bylo přetížené. Za půl roku jsem proto musel na druhou operaci.

Po dvou operacích asi bylo nutné začít s rozvahou, ne?
Teď už je to zase dobré, ale začínal jsem pomalinku. A taky jsem trochu přibral, takže bylo trochu těžší se do toho zase dostat. Nejdřív jsem chodil hrát za béčko, v áčku jsem pak střídal. V Táboře, a pokud si dobře vzpomínám, poprvé v domácím zápase proti Týnu. A hned jsem dal gól! Utekl jsem přes celé hřiště. No utekl . . . Běžel jsem dost pomalu, kluci si ze mne dělali srandu, a střelou jsem skóroval. Vlastně jsem vystřelil dvakrát a dal jsem dva góly.

Divizní účinkování pro vás skončilo dřív než pro vaše spoluhráče. Chodil jste se na ně alespoň dívat?
Hrál jsem divizi dva roky. Ten poslední rok, co se sestupovalo, to kvůli zranění nešlo, ale s klukama jsem všude jezdil. Byla to škoda, protože si myslím, že tým jsme měli docela dobrý a po sestupu řada kluků odešla hrát jinam.

Ortéza vám při hře nepřekáží?
Už ano. Trenér říkal, že je to předposlední zápas, pak ji sundám.

Nebudete se bez ní o koleno bát?
Asi budu. Ještě teď občas člověk v souboji uhne, ale kolikrát nad tím nepřemýšlím, jdu do toho naplno.

Výhrou nad Lažištěm jste ukončili podzimní sezonu, čeká vás už jen jarní předehrávka. Jste s podzimem spokojeni?
No, v některých zápasech to mohlo být lepší. V novinách už se psalo, že jsme takoví Jánošíci, kteří bohatým berou a chudým body rozdávají. Byla to pravda, ale s Lažištěm to neplatilo, dosáhli jsme povinného vítězství.

Na dálku jste pomohli Týnu, který s Lažištěm znovu bojuje ve spodních patrech tabulky, ale na to jste asi nemysleli . . .
Tak to určitě ne. My myslíme hlavně na sebe, abychom figurovali v horní polovině tabulky.

Tušíte, co vás čeká o víkendu v Sezimově Ústí?
Jestli nastoupí pendlové z áčka, budeme to mít určitě těžší. Ale jinak tam hrají známí kluci, proti kterým jsme nastupovali v divizi, takže některé dobře známe a neměli by nás překvapit.

Vaše obrana dostala divizní podobu až během podzimu.

Jakub Kursa byl v Americe a začátek nestihl, já jsem do ní taky naskočil později. Teď hrajeme ve stejném složení, v jakém jsme hráli divizi, a je to fajn. Myslím, že to je znát. Známe se, na komunikaci vzadu hodně záleží.

Jak se vám líbí v krajském přeboru? Zahrajete si lépe, panuje lepší nálada?
Samozřejmě se častěji vyhrává, takže spokojenější jsme. Kvalita týmů na špici je ale podobná těm v divizi, takže veliký rozdíl to není. Všichni bojují, nikdo to nevypustí, nedá bod zadarmo.