Fotbalista René Janoušek prožil na Hluboké historickou sezonu, ve které mužstvo bojovalo v divizi. Posléze navázal na své působení pod zámkem v krajském přeboru.

„V zimě to budou dva roky, co jsem se vrátil na Hlubokou,“ upřesňuje. A derby v Bavorovicích naznačilo, že harcovník, jenž léta působil v Rakousku, si na aktuální formu v 35 letech naříkat nemůže!

Nastřelil tyč, v 68. minutě dal gól, v poli přidal důraz v osobních soubojích.


Užil jste si derby v Bavorovicích?
Užil, protože jsem se na něj moc těšil. Zápasy s Bavorovicemi jsou vždy ozdobou podzimu nebo jara. Všichni se známe,a jelikož mně je pětatřicet, prožívám derby o to víc.

Je to tak, že vy zkušení si každého zápasu, který je něčím výjimečný, vážíte o něco víc než mladí?
Určitě. Každé derby si pamatujete lépe než kterýkoli jiný zápas.

Budete si ho pamatovat o to lépe, že jste v něm dal důležitý první gól.
Dal jsem v Bavorovicích gól i v minulém derby z penalty a dnes taky. Poslední dva vzájemné zápasy jsme vyhráli, takže velká spokojenost.

V první půli jste nastřelil tyčku, ve druhé půli už jste mířil přesně. Jak gól padl?
Po straně si vyměnili míč Karel „Kuzma“ s Ondrou Janouškem, Ondra mi to perfektně dal, já si zpracoval míč stehnem a tvrdě nártem vystřelil. Konečně mi Ondra nahrál na gól – jsem rád, že Janouškové spolupracovali!

Druhý gól přidal Jiří Povišer, takže branky stříleli ostřílení matadoři.
V závěru, kdy Bavorovice otevřely hru, jsme měli tři vyložené šance. V některých závarech nás podržela obrana v čele s brankářem Honzou Matouškem, který vyřešil několik závarů. Celý manšaft zahrál dobře, chodili jsme za balon. Je pro mne milým překvapením, jak jsme v posledních třech zápasech takticky vyzráli. Kluci ví, kde se pohybovat, a na hře je to znát.

Cítíte na podzim fazónu?
já nerad mluvím o fazóně, protože pak přijde zápas – blbec, ve kterém do čeho kopnete, to je špatně. Zůstávám při zemi. Připravujeme se zápas od zápasu, vím, že to je klišé, ale on je v tom kus pravdy.

Takže zůstáváte ve střehu?
Přesně tak. Důležité je, aby byla dobrá parta, což na Hluboké je. A když se vyhrává, lépe se i trénuje a máte z fotbalu radost. Proto ho hrajeme.

Všichni si vzpomínají, že loni touhle dobou hlubocké fotbalisty fotbal moc netěšil, šli jste od porážky k porážce.
Byl jsem v tu dobu zrovna zraněný a s kluky jsem dost cítil. Mrzelo mě, že jsem s kluky nemohl být na trávníku. Nastoupil jsem na poslední čtyři zápasy. Trochu mi bylo líto Karla Váchy, který s kádrem, který se poté povedlo doplnit, nemohl až tolik dělat. Na tým padla psychická deka, naštěstí se mužstvo semklo, v prvních šesti zápasech na jaře jsme bodovali a už nikdo nepochyboval o tom, že posuneme Hlubokou tam, kam patří.

Vypadá to, že máte natrénováno, netíží vás ani přebytečná kila . . .
Trénuji přes týden v Německu. A kila? Vždycky bych mohl být ještě o něco štíhlejší. Jsem rád, že se mi vyhýbají zranění a mohu si zahrát fotbal se staršími kluky jako jsou Jirka Povišer a Dušan Vácha. Snažíme se držet mužstvo pohromadě, dobře se doplnilo, takže pokud se někdo nezraní, věřím, že to bude vypadat dobře. Máme deset bodů, což je skoro tolik jako loni za celý podzim. Ale víme, že těžké zápasy ještě přijdou.

Hovoří se na Hluboké o konkrétním umístění?
Vůbec ne. Co náš předseda Josef Brašniška prezentoval v novinách, že bychom chtěli skončit do pátého místa. Ale jestli budeme čtvrtí nebo sedmí, to není až tolik důležité. Hlavně, abychom hráli dobrý fotbal. Skončíme na takovém místě, jaké si zasloužíme.

Přes týden jste pracovně mimo republiku?
Jsem pracovně v Německu, kde kromě zaměstnání ještě pomáhám trénovat dorost, osmnáctku. Je to klub na rakousko – německých hranicích, je to už v Alpách, je tam nádherně a mají dobré mužstvo, s nímž trénuju. Na pátečních předzápasových trénincích, kdy je nás na Hluboké nejvíc, nechybím ani já.

Chtěl byste se jednou trenéřině věnovat?
Určitě. Chtěl bych. Zatím mám licenci B. Trénování jako takové mě baví. V poslední době se už na dost věcí ve fotbale dívám jako trenér.

Máte představu, jak dlouho byste chtěl ještě hrát krajský přebor?
Vůbec neplánuji, ale dá se to počítat na měsíce. Na měsíce nebo na půlroky, nevím. Ať tak, či onak, mohu dál hrát fotbal jen s podporou rodiny a díky trpělivosti mé manželky, protože přes týden jsem pryč, a ani o víkendech není volného času nazbyt. Není to jednoduché, naštěstí mám tolerantní ženu!

Bydlíte v Trhových Svinech. Mohou s vámi do budoucna do mužstva počítat, jste s nimi v kontaktu?
Určitě. Zájem by měli.

Je možné, že za rok Spartak vyrukuje v I. B třídě s Gažákem a Janouškem v záloze?
Je to v plánu.

Ovládne vás někdy nostalgie a zavzpomínáte na hlubocký rok v divizi?
Hlavně my kluci, co jsme sezonu odehráli, na ni vzpomínáme. A když se setkáme, shodneme se, že byla velká škoda, že se tehdy spadlo. Trenéři Váca s Mičanem dali dohromady na jaro tým, který mohl mít vyšší ambice, ale jelikož bodová ztráta byla příliš velká, se sedmatřiceti body jsme sestoupili, což je asi rekord. To už se asi nikomu nestane. Vzpomínky zůstaly. Škoda, že Hluboká vydržela v divizi tak krátce, ale vedení klubu alespoň zjistilo, co vyšší soutěž obnáší.

Smutné vzpomínky spolehlivě zažene pohled na krásný umělý trávník!
Je krásný. Bohužel na něm trénujeme, i když je hezky, aby se tolik nezatěžoval přírodní trávník. A to mně vadí. Když prší, nejsem proti, ale osobně raději hraju fotbal na trávě, nejlépe v kolíkách. V zimě umělka samozřejmě bude parádní, na turnaje je ideálním povrchem.