„Plesová sezona skončila, tak doufejme, že výsledky teď budou lepší,“ pronesl nedávno v Borovanech útočník Dřítně Jaroslav Klimeš (35), obávaný rychlík, jenž si libuje v rychlých brejcích.

V I. A třídě dal na podzim 10 branek, v pořadí kanonýrů je druhý o gól za Rysem.

Na turnaji v Borovanech jste patřil k nejobávanějším útočníkům. Takže vše při starém, forma neutekla?
Zatím ne. Zdraví slouží a dokud to tak zůstane, chuť do fotbalu budu mít pořád velkou.

V Dřítni máte nový trávník, nové kabiny, podmínky pro I. A tedy perfektní. Fotbal hned baví víc, ne?
Teď je to super, udělalo se krásné zázemí. Máme dvě travnatá hřiště, přestavěli tělocvičnu, je tam i ubytovna, takže je možnost přijet na soustředění. Podmínky jsou vynikající, to nemá chybu. I proto jsme měli soustředění v domácím prostředí.

Hráči, kteří umí dávat góly, obvykle nemají nouzi o nabídky. Nebo jste výjimkou?
Nabídky byly, i ze zahraničí, ale já je odmítl. Přece jen už nemám tolik času, abych někam dojížděl. Rakousko jsme si už vyzkoušel. Odcházel jsem ve třiadvaceti a vydržel tam pět let.

Fotbalisté se vesměs shodují, že všechny zimní přípravy jsou si hodně podobné. Je ta letošní v něčem specifická? V okrese přibyly dva umělé trávníky . . .
Přece jen když hrajete na umělé trávě, je to úplně něco jiného, než když jsme hrávali na škváře. Jinak příprava je letos trochu tvrdší, ale musíme ji nějak zvládnout.

Když jste hráli o postup do I. A třídy, trenér Stulík přiznal, že si dal obzvlášť záležet, aby příprava byla tvrdá. Slevil od té doby v nárocích?
Ne! Mně to naopak připadá, že ještě přidal něco navíc. Ale ano, dá se to vydržet. Každá příprava bolí, ale člověk z ní pak žije.

Cítíte po třicítce, že každý rok musíte dát přípravě víc, nebo to není tak hrozné?
Zatím to jde, musím to zaklepat. Dokud zdraví bude sloužit, tak se toho nebojím. Samozřejmě, příprava vás více namáhá, na kondičku je to nápor, vydržet se to ale dá.

Dal jste si letos nějakou střeleckou metu?
Ne, nad tím já vůbec nepřemýšlím, protože člověk se pak soustředí jenom na to.

Pořád jste rychlík. Cvičíte rychlost nějak speciálně, nebo ji máte od přírody?
Myslím, že to je to ve mně.

A tým vás hodně využívá, někdy se zdá, že hraje dlouhé míče jen na vás!
To je někdy problém. Když nemáme stopera, musí na něm hrát Tomáš Slepička – a pak zase není, kdo by ho nahradil ve středu zálohy. S ním je hra hned o něčem jiném, protože má přihrávku, rozdává balony. Hráče máme, ale ne takové, aby ho nahradili.

Těšíte se už na soutěž?
Určitě. Pauza je dlouhá, nejlepší by bylo, kdybychom už začali hrát. Ten necelý měsíc nám ale rychle uteče.