Jeden z nejrespektovanějších českých arbitrů působí v civilu jako starosta obce Jankov – Holešovice. Ani v této roli se nenudí. Jan Jílek v úvodu tohoto týdne odcestoval do Rumunska, kde řídí zápasy sedmnáctiletých fotbalistů. Před odjezdem poskytl Deníku rozhovor.

Jaká je pro vás letošní sezona? Zatím bez velké mediální pozornosti, to je pro rozhodčího dobře, že?
Zatím opravdu není nic výjimečného. Je pravda, že je lepší, když to tak je. Postupujeme standardním způsobem, chyby, které jsou, vyplynou ze hry. Odřízeno bylo přes čtyřicet zápasů, šest kol, chyby, které se vyskytly, vyřešila komise. Já osobně mohu být zatím spokojen. Ale určitě bude ještě přituhovat.

Právě vy si na nedostatek práce nemůžete stěžovat…
Určitě ne. Z dvaadvaceti odehraných ligových kol. Mám odřízených devatenáct zápasů, k tomu ještě dvě druholigová utkání. Pískal jsem hodně, co kolo.

Až jste mě zaskočil pečlivou statistikou, kterou na výzvu okamžitě sypete z rukávu?
Myslím, že statistiku si vede každý ligový rozhodčí. Odebírám týdeník Gól, tam jsou přehledné statistiky. Je to ale jen pro moji informaci. Pro přehled je to ale dobrá věc a přesnou statistiku samozřejmě musíte znát také pro daňový úřad.

Když spolu v rychlosti zrekapitulujeme zmiňovaných devatenáct ligových zápasů, našel byste v nich situaci, kterou byste s odstupem času posoudil jinak?
Pracujeme s mentory. Já mám pana Stieglera. S ním se určitá exponovaná utkání, zápasy, ve kterých jsou sporné momenty, snažím konzultovat. Nicméně, těžko dnes řeknu, že bych nějakou situaci posoudil jinak: Bylo to dané, do utkání se musíte vžít. Posuzovat zápas ze hřiště a od televize je velký rozdíl. Pak je složité tvrdit, že byste rozhodl něco jinak.

A co sporné momenty?
Zákroky v pokutových územích, nebo jak říkáme „oranžové karty“…

Oranžové? To jsou které?
…ty momenty, kdy se rozhodujeme, zda udělíme žlutou nebo červenou. To s mentorem rozebíráme. Musí to být v kontextu celého zápasu. Snažíme se soustředit na střetnutí jako na celek.

Máte od svazu zákaz sledovat v kabině videozáznam?
Od této poloviny sezony, od jara, je povoleno, pokud je v utkání sporný moment, podívat se na video. Ale až po hodnocení. Abychom viděli situaci dřív, než budeme diskutovat s médii. Už v obleku po zápase. Když budete chtít rozhovor, máme možnost si situaci zpětně vyhodnotit a pak můžeme buď trvat na svém, nebo přiznáme chybu. To je poměrně dobrá věc.

Co když vám o poločase někdo sdělí, že podle televize bylo vaše rozhodnutí chybné?
Někdy se této informaci neubráníte. Lhal bych, kdybych řekl, že tam tlaky nejsou. To je fotbalový život.

Každý zápas dnes už snímají kamery, které vás poměrně snadno mohou usvědčit z omylu,…
Je ale třeba zase rozlišit, zda jde o televizní zápas, nebo ne. Klubová videa nemají takovou vypovídající hodnotu. My i delegát ale máme mít vypnuté telefony, během zápasu nesmíme komunikovat. Abychom šli do druhé půle s čistou hlavou. Stejně žádná situace už nejde vrátit. Zbavit se toho nejde, jsou tam sponzoři, hraje se o peníze, o prestiž, tlak tam samozřejmě je a bude, na této úrovni se s tím musíme vypořádat.

Právě probíhá play off hokejistů, sledujete kolegy?
Moc času nemám. Ale fandím Budějovicím. Baví mě to. Občas se podívám. Přesně hokejová pravidla neznám, hodnotit kolegy nemůžu.

Viděl jste, co třeba provedl při samostatném nájezdu Polanský v utkání Slavia – Třinec?
Viděl. To se může stát i ve fotbale. Situace se vyhodnotí v duchu hry, že to bylo hezké, ale pravidlově to správně nebylo. Byla to zvláštní situace, ale hokejová pravidla opravdu detailně neznám.

V roli rozhodčího často vyslechnete z hlediště nadávky, jak se s nimi na hřišti smiřujete?
Je to nepříjemný nešvar. Kdo říká, že to nevnímá, nemluví pravdu. Vždycky něco zaslechnete. Dokážete ale vypnout, během utkání si to neberete. Diváci také mohou rozhodčímu pomáhat. Dokážou ho nakopnout. Zvýší se koncentrace. Nadávky ale ne. Když se týkají rodiny, to znají hráči, trenéři a nakonec i novináři, když se dostanou do osobní roviny, je to hrozně nepříjemné. Proti tomu musíme bojovat všichni společně.

Právě odlétáte do Rumunska, jak s fotbalisty komunikujete na mezinárodní scéně?
Je to osmidenní kvalifikační turnaj, který je nominační na závěrečné mistrovství Evropy hráčů do sedmnácti let. Mám na starosti utkání ve skupině, ve které jsou Španělsko, Itálie, Rumunsko a Rakousko. Odřídím dva zápasy, pro jeden duel budu v roli čtvrtého rozhodčího. Pískat budu Španělsko – Rakousko a Španělsko – Itálie.

Anglicky samozřejmě mluvíte, německy také?
Anglicky. Na této úrovni je to úřední jazyk. Pravidla fotbalu jsou jednotná všude, každá asociace má jen svůj výklad. Nelze nerozumět. Když dáte červenou, když odpískáte pokutový kop, je to každému jasné. Na této úrovni se ani moc nediskutuje. Ani nedochází k verbálním projevům. Když vám ale bude chtít něco odseknout třeba Rumun, stejně nemáte šanci mu porozumět. Z intenzity stejně pochopíte, že to pochvala asi nebyla. Prostředky máme, třeba karty, abychom zasáhli.