V letošním ročníku prestižní soutěže o Křišťálovou píšťalku, ve které zástupci klubů, svazoví funkcionáři a fotbaloví novináři hlasovali o tom, koho v uplynulém ročníku I. ligy považují za nejlepšího rozhodčího, skončil pětatřicetiletý Jan Jílek z Holašovic o jediný bod (!) druhý za Radkem Příhodou.

Vy jste ještě po podzimu suverénně vedl, nakonec jste skončil v uvozovkách až druhý. Takže radost, anebo spíše zklamání?
Hlasování je čistě v rukou klubů či médií, to já nemohu nijak ovlivnit. Vždy jde spíše o individuální názor toho kterého člověka, jenž v anketě hlasuje. Já osobně hodnotím sezonu jako nesporně úspěšnou. Dobré umístění v Křišťálové píšťalce je takovou tou třešničkou na dortu – a že jsem v této soutěži skončil druhý, je pro mne osobně krásný úspěch. Že bych měl být z toho, že mi prvenství o bod uteklo, nějak zdeptaný či zklamaný, to rozhodně ne. Jak říkám, já pro to nemohl udělat víc: odpískal jsem dvaadvacet utkání, po Radkovi Matějkovi nejvíc v lize, k tomu ještě pět utkání ve druhé lize, co víc si lze přát.

Křišťálová píšťalka je velice ceněná. Jistě i proto, že vás hodnotí zástupci klubů, které tak vyjadřují svou spokojenost či nespokojenost s vaším rozhodováním. Není to ale trošku dvousečné, že se kluby mohou snažit vás nějak ovlivnit?
Přesně tak. Myslím, že jste to vystihl. Vidím to podobně.

Vy jste už předloni skončil v Křišťálové píšťalce třetí, teď druhý. I to svědčí o tom, že mezi veřejností máte dobré jméno…
Za tři roky, co jsem v lize, jsem de facto byl třikrát na bedně. Nebudu nijak zakrývat, že mě to těší, je to určitě pěkný výsledek. Dobře ale vím, jak je přízeň veřejnosti vrtkavá. Je to o jedné chybě, a když se jí člověk dopustí, veškeré předchozí výkony, byť jakkoli kvalitní, mohou přijít vniveč a celá sezona je pryč.

Což ve vašem případě se té letošní sezony ale asi netýká?
Jak říkám, má druhá příčka je obrovský úspěch, přesto by ale nebylo moudré to nějak přeceňovat. Důležité je soustředit se na každý zápas, držet si svůj kredit a svou linii. A být si dobře vědom, že ta jedna chyba může kdykoli přijít, a proto se jí snažit vyvarovat.

Vedle Křišťálové píšťalky vaše výkony v každém zápase hodnotí i delegát svazu. Byli v této sezoně i oni vůči vám přívětiví?
Pokud se nemýlím, průměr za celou sezonu jsem měl něco málo přes sedm, což je dle naší komise optimální hodnocení. I v tomto směru tudíž mohu být spokojen.

Je hodně stresující řídit zápas s vědomím, že každý váš krok, každé vaše rozhodnutí, nemilosrdným okem sledují televizní kamery, které odhalí sebemenší chybičku?
Na to vůbec nemůžete myslet… S tím je v současnosti role rozhodčího spojena. Každý mohl i na mistrovsví Evropy vidět, jak velice obtížné je ty možné sporné situace posuzovat. Už jsem se zmínil, že leckdy jde o jedniou chybičku, kterou člověk nemá šanci postřehnout, jenže kameře neujdou. Dneska je při fotbalových přenosech nastaveno dvanáct kamer – a to by bylo, aby jedné z těch kamer něco uniklo. Přitom vy na posouzení máte vteřinu a dvě oči, zatímco v televizi si to mohou zpomalovat a fázovat dle libosti. A stejně se stane, že i při tom fázování, se nelze jednoznačně přiklonit na jednu stranu.

Jenže právě díky těm kamerám, či spíše jejich vinou, se rodí všechny ty aféry, ne? Máte i vy s tím osobní zkušenost?
Já si to naposled zažil při utkání Bohemky s Brnem. Já tu situaci na penaltu neposoudil a kamery odhalily, že to byl pokutový kop.

A byl?
Když jsem to v televizi viděl, tak jsem řekl, ano, byl to pokutový kop.

Takže do příští sezony si zřejmě přejete, aby se podobná televizní odhalení vás týkala co nejmíň?
Samozřejmě, nikomu z nás není příjemné, když se ukáže, že chyboval. Výkony rozhodčích v minulé sezoně byly celkově hodnoceny jako velice solidní, bez větších excesů a tendečních věcí. Až na drobné výjimky v tomto směru panovala všeobecná spokojenost. Já si myslím, že kredit nás rozhodčích se začíná zlepšovat, že to i veřejnost začíná tak vnímat. Přál bych si tudíž, abychom si to my rozhodčí sami nekazili, aby nám to vydrželo a dál jsme pískali podle nejlepšího vědomí a svědomí.