Osobnost Deníku
Přečíst článek >

To sám nečekal

„Věřil jsem, že v derby zvítězíme, takový výsledek jsem ale nečekal,“ přiznal se trenér Karel Musil, jehož svěřencům se vydařily zejména závěrečné fáze obou poločasů.

Zato kolem šedesáté minuty, kdy hosté dvěma slepenými góly srovnali dvougólové manko, to s jeho týmem růžově nevypadalo. „Já hráče po půli nabádal, že nic není rozhodnuto, aby dál hráli svou hru. Bohužel jsme si dali skoro vlastní branku, kdy jsme úplně zbytečně zahráli na rohový kop a tím dostali soupeře zpátky do hry,“ uvedl a dodal, že právě těmito zvraty pro něj bylo derby téměř infarktovým zápasem. „Ale pro diváky to byla nádhera. Osm branek, navíc ještě v derby, co víc si mohli přát…“

Základem úspěchu podle něj byly dva důležité góly ke konci první půle. „Soupeř sice dál kousal, ale já své hráče nabádal, aby byli trpěliví a plnili si své úkoly. My mohli hned v úvodu druhé půle dát z brejkových situací na 3:0, jenže místo toho jsme svými chybali posadili soupeře na koně.“

Za stavu 2:2 byla psychická výhoda na straně hostí, ti ale zřejmě ve snaze této výhody využít a obrat ve vývoji zápasu završit zapomněli na zadní vrátka a poté, co přišli o míč ve středu hřiště, jim dal rychlý Ondrášek z brejku na 3:2.

V rychlosti mladíci Dynama hosty předčili, navíc se i díky ní jim dařilo tříčlennou obranu hostí přečíslovat. „Já hráče nabádal, že za prvé musíme udržet střed hřiště. A za druhé jsem je nutil, že musí co nejvíc využívat křídelní prostory. A to se nám dařilo jak kombinací po zemi, tak dlouhou přihrávkou,“ pochvaloval si Musil a dodal: „Já kluky upozorňoval, že obrana Sezimáku je sice zkušená, ale už není tolik rychlá.“

Velký podíl na šokujícím výsledku bezesporu mělo šest ligových pendlů, s nimiž juniorka Dynama do derby vyrukovala. „Určitě nám pomohli,“ uznal Musil. „Já se je snažil jak v derby, tak předtím proti Slavii maximálně využít a vždy až v závěru hru oživit našimi mladými hráči,“ svěřil se kouč B–týmu Dynama.

Zklamaní hosté

Zatímco trenér Dynama po zápase jen zářil, jeho protějšek se mračil. „Samozřejmě, že jsem velice zklamán. A to hlavně tím, jak to proběhlo,“ netajil Jindřich Dejmal svým zklamáním. „Já pochopitelně předpokládal, že to tady budeme mít těžké. Jeli jsme bez čtyř hráčů, kteří hrají stabilně. Navíc jsme neměli, kam sáhnout. I tak jsem věřil, že na slušný výsledek máme.“

A ve chvíli, kdy jeho tým vyrovnal na 2:2, to na dobrý výsledek i vypadalo. „My se ale porazili vlastními chybami,“ hněval se zkušený kouč a dodal, že soupeř je porazil tím způsobem, kterým měli hrát jeho svěřenci. „Domácí čekali na naši chybu, hráli na brejky – přesně to, co jsme měli hrát my,“ vysvětloval.

Rozčílilo ho i to, že plnou polovinu z té gólové nadílky jeho tým dostal ze vzduchu. „Co si mám myslet o tom, když mi tam hráč třikrát hlavičkuje od desítky a je tam úplně sám, nikým pořádně neatakován?“ kroutil rozhněvaně hlavou.

Výhrady měl i ke dvěma momentům, dle jeho soudu sporným. „Gól na 3:2 padl po faulu na našeho hráče a krátce nato neodpískaná penalta,“ zmínil údajnou ruku Šmída ve vápně (tu domácí bek ale rezolutně popřel). „Ani na tyto sporné situace se ale nemůžeme vymlouvat,“ uznal kouč S. Ústí.

„Prohrát 3:2 či 4:2, ještě bych hráčům poděkoval za bojovnost, ale tohle?“ soptil. „Poslední dva góly jsme nabídli soupeři sami. Zbytečným faulem Koutník a špatnou rozehrávkou Kočí. Takovým způsobem přece nejde za nepříznivého stavu zápas dohrávat. Není možné, abych za pět minut nechal soupeře ze 3:2 navýšit až na 6:2,“ soptil Dejmal.

Ač šest pendlů v týmu soupeře dle jeho soudu bylo znát, přesto výši porážky jen těžko skousával. „Až tak dobří nebyli, aby nás museli porazit 6:2. To rozhodně ne!“ shrnul.