Prvoligovou premiéru si v dresu Dynama odbyl stylově na Slavii už v osmnácti letech, poté ale i vinou zranění pendloval mezi áčkem a béčkem.
Proti Zlínu v dresu Dynama na postě pravého beka zaskočil za zraněného Jiřího Peroutku a vedl si velice dobře. Po zápase jsme s ním hovořili.


Kdy jste se dozvěděl, že půjdete proti Zlínu od začátku?
V týdnu se ukázalo, že Jirka Peroutka nebude moci v neděli nastoupit, a tak jsem vycítil, že bych mohl dostat šanci. To bylo ve středu, takže do neděle byla ještě dlouhá doba, ještě se Pery mohl dát dohromady. Na sobotním tréninku ale znovu potvrdil, že to nepůjde, a tak já počítal s tím, že zřejmě naskočím do zápasu já.


Vzpomenete si, kdy jste naposledy hrál ligu v základu?

Tak to nebude jednoduché… Myslím, že asi ještě ve druhé lize v Ústí. Poslední zápas sezony, v níž jsme postupovali do ligy, jsem hrál celý zápas od začátku.


A v první lize?
Tak to už přesně nevím, to už asi bude hodně dlouho… Ale vlastně loni na podzim jsem za Příbram ligu hrál. Ale kdy naposled základu za Dynamo, to si teď přesně nevybavuji.


S jakými pocity jste po tak dlouhé odmlce zase v lize nastupoval? Cítil jste nějakou nervozitu?
To ani ne, přece jen už pár zápasů mám odkopáno. Nějak extrémně nervózní jsem tudíž nebyl, cítil jsem jen takové to rozechvění jako před každým jiným zápasem. Že bych se snad bál, to rozhodně ne. Cítil jsem se dobře, měl jsem velkou chuť a snahu splnit ty úkoly, s nimiž jsem jako obránce do zápasu šel. Neudělat chybu, hrát zezadu a pomoci útoku.


Trenér vás chválil, že jste prý svou roli zvládl s velkou rutinou…
To mě samozřejmě velice těší, hlavní ale je, že se vyhrálo. A podle mne zaslouženě, celý manšaft šlapal.


Působil jste velice jistým dojmem, za což zřejmě vděčíte tomu, že jste hrál pravidelně za béčko, kde byla obranná čtveřice chloubou týmu.

Určitě. Díky tomu, že jsem odehrál v béčku všechny zápasy, jsem neměl žádný herní výpadek. Trenér Musil navíc má výborné tréninky a připravil nás perfektně jak po fyzické, tak i taktické stránce. Přejít do áčka a v něm se adaptovat tudíž nebyl problém.


Nějaký zádrhel se spoluprací s jinými partnery, než jste měl v juniorce, nebyl?

Ne, jsem s nimi pořád v kontaktu. Za ten měsíc a půl, co s áčkem trénuji, jsme si na sebe zvykli. S Plocanem a Horynou jsme toho dřív vedle sebe odehráli moc, v tom žádný problém určitě nebyl. Možná nějaké přihrávky nebyly úplně přesné, ale trávník přece jen nebyl v dokonalém stavu.


Působil jste suverénně ve vzduchu, prohrál jste vůbec nějakou hlavu?
Ale to asi jo… Ale víc jsem jich vyhrál a za to jsem rád.


Měli jste si dávat větší pozor třeba na Žůrka, který ve Zlíně svým gólem první zápas rozhodl?
Konkrétně ho na starosti nikdo neměl, ale věděli jsme, že je hodně rychlý a že ho tudíž nesmíme nechat rozběhnout. Proto jsme se museli zajišťovat a myslím, že se nám to povedlo a že jsme ho prakticky vymazali. Neměl nic, čím by nás nějak překvapil. Za celý zápas neměl žádnou šanci.


Zato velkou šanci měl hned v úvodu zápas Martin Bača… Zatrnulo vám, když se řítil sám na Kučeru?
Jistě, šikovně si zaběhl za naši obrannou linii a už to bylo hodně nepříjemné, ale Kuča dobře vyběhl, zmenšil mu úhel a Bača už to nestačl dát do brány. Naštěstí.


Vy jste gól dali v závěru první půle a v té druhé se zdálo, že už se nikam moc neženete a spíš se snažíte hru kontrolovat. Bylo to tak?
Vedli jsme 1:0, hrát museli oni. Byli trošku podráždění, takže my měli za úkol držet míč, aby běhali oni, a vyjíždět do rychlých protiútoků. To se nám občas taky dařilo, jen nám chyběla ta finální fáze. Kdybychom ten druhý gól dali, byl by klid dřív.


Počítáte s tím, že zimní přípravu začnete dál v áčku?
Nikdo se mnou zatím nemluvil, ale doufám, že přípravu začnu v jedničce, že se chytím a zůstanu tady.