Hlubocký odchovanec Martin Latka, jenž do velkého fotbalu vstoupil v Dynamu Č. Budějovice, odkud si ho ještě jako dorostence vyhlédla pražská Slavia, patřil k největším osobnostem charitativního střetnutí mezi Mádl teamem a Realem Top Praha na Hluboké.

Ač byl po zápase musel rozdat desítky autogramů, potřást si pravicí s nespočtem lidí a stále si s ním někdo ze známých a příbuzných chtěl popovídat, na rozhovor pro Deník si čas ochotně našel.


Po jak dlouhé době jste si zase zahrál na Hluboké?
Kdy naposled? To ani v paměti nenajdu… Ale počkejte, buď za dorost Dynama, anebo spíš ještě za žáky. Přesně to ale nevím, už je to moc dávno.

Možnost se sem v kopačkách vrátit jste tudíž přivítal?
Když mi kluci Mádlů zavolali, že tady tu akci organizují, vůbec jsem se nerozmýšlel. Nebyl žádný problém, mám dovolenou, jsem doma u rodičů, a tak jsem si rád zahrál. Navíc výtěžek šel na dobrou věc, snad jsem aspoň trochu přispěli.

Šel jste tady z ruky do ruky, je to hodně příjemné, zdravit se s tolika kamarády?
Určitě, vždycky se sem rád vracím. Hluboká, to je moje mladí. Jsem hrozně rád, že jsem tu dneska mohl být.

Navíc jste přijel jako čerstvý mistr ligy. To je taky hezký pocit, ne?
To jistě je, zdaleka asi určitě nejsem první ligový mistr, který je z Hluboké, či tady bydlí. Třeba Karel Poborský ligu taky vyhrál. Anebo Jirka Kotrba, ten mě taky předběhl. My na Hluboké máme i mistry světa!

Titul si ale jistě užíváte?
Sláva byla veliká, oslavit se taková věc musí. bylo to hezké, ale míru to nepřekročilo.

Tři kola před koncem ligy jste ztráceli na Spartu čtyři body. Upřímně: věřil jste v tu dobu ještě v titul?
Věřil? Spíš už jen doufal v nějaký zázrak. Sparta hrála dvakrát v řadě doma, my naopak dvakrát venku a čtyři body odstup. Abych řekl pravdu, my se spíš báli, abychom skončili druzí. Teplice byly hned za námi, a kdyby vyhrály tady v Budějovicích, mohly to ještě celé zamotat. Ale co hlavního, nám se nedařilo. My měli opravdu špatnou formu, řekli jsme si ale, že do těch posledních zápasů musíme dát všechno.

Je možné, že v té zdánlivě beznadějné situaci z vás veškerá tíha spadla?
Já bych řekl, že jo. Že ten tlak pominul a my hráli uvolněně a daleko líp než předtím.

Co dovolená? už se vám to asi krátí…
Teď jsem tady na Hluboké, ale už ve čtvrtek máme testy a celý ten kolotoč začíná zase nanovo.

Zmínil jste Teplice, které po porážce v Budějovicích definitivně setřásli. Ale co vy, když hrajete proti Dynamu, jsou to pořád ještě pro vás hodně prestižní zápasy?
Ze začátku jistě byly, přece jen jsem se s kluky znal, hrál jsem s nimi. Určitě ten první rok, možná dva, jsem to hodně cítil. Teď už se to hodně obměnilo a z těch kluků, co jsem s nimi v Dynamu hrál, jich zbylo už jen pár. Třeba Vozi či Horyna. Na druhou stranu, mám tu plno známých, rodinu, takže velký náboj ty zápasy s Budějovicemi pro mne pořád mají.

Do nové sezony půjdete dál v dresu Slavie?
Přesně tak, zůstávám. Jen si přeju, abych byl hlavně zdravý, protože minulou sezonu mi zdraví hodně zkazilo.

Přesto ale asi máte za sebou svou nejúspěšnější sezonu: titul, Liga mistrů, je to tak?
Hm, nevím… Co se týče mě, já byl strašně dlouho zraněn. Titul je sice úžasný, nicméně jsem zjistil, že zdraví je přednější, to mi nikdo nenavrátí. Já si uvědomil spoustu věcí, a když budu zdravý a budu hrát dle mých představ, bude to výborné.

Takže zdraví je víc než titul?
Přesně tak. Zdraví je nejdůležitější.