Zatížil konto hostů dvěma góly, a měl tak lví zásluhu na vítězství 2:1. „Utkání nás stálo spoustu sil, zaplaťpánbůh, že body zůstaly tady,“ oddychl si Koller.
Vaše góly rozhodly zápas a trenér Prener doufá, že jste chytil střeleckou formu.
Konečně. V letní přípravě jsem byl dva týdny zraněný a jen pomalu jsem se dostával do formy. Teď konečně hraju tam, kde si myslím, že mám hrát. Doufám, že jsem trenérovi ukázal, že mám hrát v útoku, a příště mě tam nechá.
Zmínil jste vynucenou pauzu. Co vás zlobilo?
Koleno. Když jsme v létě začali přípravu na novou sezonu, běhali jsme po asfaltu,a protože už jsem přece jenom trochu starší člověk, tělo to nezvládlo . . .
Nejdřív vás zlobilo koleno a pak zase trenér tím, že vás stavěl jinam než do útoku?
Nejdřív jsem hrál v útoku, ale pak vlivem zranění a formy, která po tréninkovém výpadku nebyla, mě trenér v posledním zápase stáhl na beka. Před několika lety jsem tam hrál a vím, že to není má parketa.
Odkud jste přišel do Lokomotivy?
Z Loučovic – jsem jejich odchovancem. Přišel jsem na jaře, od té doby tady hostuju. Už v roce 2000 jsem se přiženil sem do Budějovic. Do roku 2005 jsem jezdil do Loučovic na tréninky a zápasy, a když mě dojíždění přestalo bavit, protože už jsem měl rodinu, našel jsem si něco v Rakousku. No a teď to mám z baráku na hřiště Lokomotivy pět minut.
Návrat do Loučovic už neplánujete?
Ne, do Loučovic určitě ne. Máme už druhou holku, takže dojíždění nepřipadá v úvahu. Jsem táta, tak se musím starat!