Tu zmíněnou ligovou premiéru si totiž odbyl ve svých necelých šestnácti letech (rekord drží stále, nikdo mladší ještě do české ligy nenaskočil!), poté ale trvalo tři roky, než byl z brněnské rezervy přeřazen do prvoligového áčka. Navíc pro potíže s achilovkou na celý rok pověsil kopačky na hřebíček, nějaký čas také byl na hostování v druholigovém Hradci Králové.
Od loňského roku obléká dres českobudějovického Dynama, a přestože pevné místo v základu nemá, jeho konto ligových zápasů, byť do nich naskakuje často až v průběhu hry, mu utěšeně narůstalo.
Ani svůj jubilejní zápas nehrál od začátku, na hřiště přišel před koncem první půle za zraněného Žižku. „Ještě byl na lavičce Laurinc, takže řešení jsme měli, já ale nechtěl dávat na stopera v rozehraném zápase hráče z lavičky. Usoudil jsem, že bude lepší, když se stáhne Homoláč a za něj do středu hřiště z lavičky přijde Mezlík,“ vysvětloval po zápase trenér Tobiáš.
Po zápase v Boleslavi jsme s Pavlem Mezlíkem hovořili.
Když na vás trenér před přestávkou ukázal, uvědomil jste si, že ten zápas bude vaším stým v lize?
Věděl jsem to už před zápasem a jsem rád, že jsem té mety dosáhl. Je to jistý předěl, ale i výzva: budu se snažit, abych těch zápasů v lize odehrál ještě co nejvíc.
Byl to pro vás tudíž trošku slavnostnější zápas?
Tak to zase ne, bral jsem to úplně normálně.
Nevybavil jste si v tu chvíli váš první zápas v lize?
Vůbec ne. Už je to dlouho.
Jubilejní zápas pro vás skončil dobře, bod z Mladé Boleslavi se cení.
Před zápasem bychom ten bod určitě brali, na jeho konci jsme ale měli smíšené pocity. S Boleslaví se dalo hrát, a kdybychom některou ze svých akcí dotáhli líp, dalo se tam i vyhrát. Ale na druhou stranu ten bod bereme, určitě ano.
Vy jste šel do zápasu po Žižkově zranění, tudíž spíše nečekaně. Je v tom velký rozdíl, jít na hřiště v základu, anebo takhle z čisté vody?
Jistě, že to je jiné, já se ale na zápas těšil, chtěl jsem hrát a byl jsem moc rád, že jsem odehrál celou druhou půlku.
S jakou taktikou jste na Boleslav vyrukovali? Co vám trenér před zápasem kladl na srdce?
Hlavně nedostat v prvních patnácti dvaceti minutách gól, což se nám podařilo. My počítali s tím, že když domácí nedají brzy gól, mohli by být čím dál víc nervóznější.
S jakými úkoly jste šel na hřiště vy?
David Homoláč šel místo zraněného Žižky hrát stopera a já za něj do přestávky hrál středního záložníka. Po půli jsme se s Benym vyměnili, on šel do středu a já na kraj.
Co jste si v kabině o přestávce říkali?
Že těch 0:0 je dobrých, ale že je potřeba začít hrát trošku i víc dopředu.
V Boleslavi uhrály Budějovice vůbec svůj první ligový bod, to vám ta remíza byla málo?
Ale jak už jsem říkal, ten bod je výborný, my ale cítili, že se tam dalo i vyhrát.
Ač jste venku v tomto ligovém ročníku ještě nevyhráli, po bodu vozíte se železnou pravidelností i ze hřišť největších favoritů. A je to znát, v tabulce jste desátí!
Že jsme tam, kde jsme, nás pochopitelně těší. Snažíme se soustředit na každý zápas se stejnou zodpovědností. Vždy na ten nejbližší, moc dopředu nekoukáme.
Teď hrajete v neděli doma s Plzní, která šla do jara s pohárovými ambicemi, ale na jaře se jí vůbec nedaří. Jak ten zápas vidíte?
Plzeň je v tabulce už pod námi, a když vyhrajeme, můžeme jí odskočit už na čtyři body. Snadné to ale nebude.
Plzeň je za vámi, ale hvězdami je přímo nabitá: Petržela, Horváth, Kolář, Varadi či Limberský, to všechno jsou hodně zvučná jména. Věříte, že s nimi můžete uspět?
Je pravda, že hvězd v Plzni je plno, ale jak vidno, hvězdy fotbal nedělají. Hrát se s nimi dá a já věřím, že jsme schopni je tady v neděli porazit. Snažíme se ale držet při zemi a sbírat bod po bodu. Stále se díváme v tabulce spíš dolů než nahoru.
Dýchá už se vám ale hodně líp, ne?
Tak to určitě. Na záchranu máme teď deset bodů náskok, což je dost. Na vavřínech ale usnout nesmíme, dál musíme bojovat o každý bod.
