Fotbalisté Dynama zakončili prvoligový podzim na 13. místě s osmnácti body. Z nich jich sedmnáct nahráli pod taktovkou Pavla Tobiáše – a právě s ním jsme si o uplynulé sezoně povídali.

Když jste mužstvo přebíral, mělo po 4. kole na posledním místě jeden bod a hrozivé skóre 1:11. Kdyby vám v tu dobu někdo řekl, že do jara půjdete s osmnácti body, věřil byste mu?
Já mužstvo znal a věděl jsem, že má jinou kvalitu, než jakou předvádělo v ligovém úvodu. Tomu jsem nejen věřil, byl jsem o tom i přesvědčen. Takže jsem si byl jist, že nějaké body uhrajeme. Že jich bude osmnáct, s tím jsem ale nepočítal. Přiznávám ale, že až o tolik skromnější jsem zase nebyl: předpokládal jsem, že když to půjde dobře, že jich tmůžeme mít tak šestnáct. Že jich máme osmnáct, mě samozřejmě těší, zásluha je to ale hlavně hráčů, kteří několikrát dokázali špatný výsledek velkou bojovností otočit.

Vy jste hned po příchodu tvrdil, že hráčům věříte, že mají daleko na víc. Nešlo však spíše o psychologický tah, kterým jste chtěl mužstvu zvednou sebedůvěru?
Ne, rozhodně ne. Nešlo jen o psychiku. Já opravdu hráče znal. Znal jsem Sedláčka, kterého jsem už dávno chtěl a nejenom do Budějovic. Totéž platí o Šímovi i dalších hráčích. Navíc jsem věřil i v potenciál budějovických kluků v čele s Davidem Horejšem. Znal jsem Hunala a Kučeru. Prostě já věděl, že ti hráči tady mají vysokou ligovou kvalitu, jen svůj ligový potenciál zatím patřičně nevyužívají.

Hráčům jste tedy věřil. Důležité ale asi bylo přesvědčit hráče samotné, aby oni věřili sami sobě…
Fotbal je hodně o psychologii. Hodně záleží na tom, zda hráči do zápasu jdou s čistou hlavou a s náležitým sebevědomím. Kdo to zvládne, má většinou v zápase navrch.

Stará moudrost říká, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Vy jste ale do té stejné řeky vstupoval už počtvrté…
Pokaždé to bylo za jiné situace. Poprvé jsem šel na lavičku Dynama jako začínající trenér. Podruhé s cílem postoupit, kdy mužstvo předtím sestoupilo. Podobné to bylo i potřetí. Až teď jsem poprvé přišel v situaci, kdy mužstvo mělo problém v první lize.

Takže něco úplně nového?
Jistě. Mužstvo v úvodu ligy bylo v krizi a tu bylo třeba co nejrychleji zastavit. Říká se, že když někdo nezvládne prvních šest kol, táhne se to s ním celou sezonu a většinou má zaděláno na sestup. Proto vedení klubu zareagovalo.

Ač se zdá, že pro vás odchody a příchody do Budějovic jsou už běžnou věcí, přece jen – pokaždé jste věřil, že se někdy sem zase vrátíte?
Poprvé jsem o tom byl přesvědčen. Podruhé jsem v to doufal, potřetí už moc nevěřil. A počtvrté, dá se říci, jsem už s tím skoro vůbec nepočítal.

Ale opět jste se vrátil, i když trošku oklikou přes Složiště…
Když jsem dostal nabídku na mládež, šel jsem sem s tím, že to je pro mne něco nového. Že tu práci budu dělat naplno. Myslím, že ani nikdo z vedení klubu neuvažoval o tom, že bych mohl přejít k áčku.

Nakonec ale k tomu došlo.
Když se vedení klubu rozhodlo, že bude situaci v áčku řešit změnou trenéra, já byl zřejmě po ruce. Až tolik trenérů na trhu není. Přesněji řečeno, trenérů je hodně, ale těch, co mohou trénovat v lize, už tolik zdaleka ne. Ač si to mnozí možná myslí.

Byl jste si vědom, že se to nemusí povést? že vám hodně lidí nevěří?
Samozřejmě, že jsem to veděl. A ani jsem se těm, co mi nevěřili, nedivil. Odcházel jsem odsud a zase přicházel, to mohlo někoho trápit.

O to víc vás tudíž asi potěšilo, když za stavu 2:0 s Libercem z hlavní tribuny zaznělo Páável Tobiááš?
Pochopitelně, že mě to potěšilo. Byla to taková odměna za tu dlouholetou práci, kterou jsem tomuto klubu věnoval. Já v Dynamu nechal kus života, ať jako hráč a teď i jako trenér. S nějakými výpadky jsem tady od roku 1976, a to už je pořádný kus života. To volání jsem zaregistroval, vnímal jsem to a bylo to pro mne i určitou satisfakcí.

Zpátky ale k letošnímu podzimu a vašim prvním krokům ve staronové funkci: s jakými pocity jste jel do Zlína? Nezačínal byste raději doma?
Mám–li být upřímný, bylo mi to v podstatě v tu chvíli jedno. Já se domluvil se svými asistenty, že prvním naším úkolem bylo mužstvo stmelit. Jeli jsme tam odbojovat zápas, a i kdyby to nevyšlo, že musíme hlavně odjíždět s tím, že jsme do toho na hřišti dali všechno, že jsme nic neošidili.

A neošidili?
Co jsme si řekli, to kluci splnili. Dalo nám to sice jenom bodíka, přičemž to „jenom“ myslím v uvozovkách, ale ten zápas nás nastartoval. Hlavně hráčům ukázal, že takhle se hraje liga! Já viděl ty zápasy předtím a vím, že někteří hráči až ve Zlíně začali hrát první ligu. S tím obrovským nasazením i takovou tou bolestí, která k tomu patří. Nic světaborného, gól jsme nedali, skončilo to 0:0, ale bylo to devadesát minut tvrdé práce. Myslím, že ve Zlíně si hráči uvědomili, že takhle se liga hraje. Že to jinak nejde.

A přišel první zápas doma, kdy jste zase uhráli „jen“ bodíka, ale jak se s odstupem času ukázalo, tan bod má svou cenu. Vždyť Boleslav přezimuje v lize druhá, hned za Slavií!
Ježíšmarjá, bod v lize má vždycky cenu! A je úplně jedno, s kým. V lize je plno všelijakých výsledků, Bohemians porazí Sparta, Slavia remizuje v Příbrami. Každý bod v lize se počítá: jednak odebírá dva body soupeři, jednak ten jeden bod ti zůstane. Mockrát jsem se bavil se svými kolegy trenéry, kteří seděli a hledali, kde ten jeden bod, který jim chyběl k záchraně, vlastně ztratili. Zpytovali svědomí, kde zbytečně riskovali. Kde ten bod mohli uhrát, ale oni chtěli za každou cenu všechny tři. Proto tvrdím, že každý bod v lize se počítá, každý má svou důležitost.

Vy jste těmi úvodními remízami navíc rozjeli velkou sérii: jedenáct duelů v lize bez prohry, to není jen tak!
Samozřejmě, že jsme si tu dlouhou šňůru považovali. Mužstvo tím získává určitou sílu, má svoji tvář, má své charakteristické rysy a hraje svoji hru.

Navíc jste si tím jistě získali i respekt jak mezi experty a novináři, tak i mezi soupeři.
Určitě. Díky té sérii jsme se z jasného kandidáta sestupu, kterého už všichni odepsali, najednou byli mužstvem, které v souvislosti se sestupem už nikdo nezmiňoval. Jenže my dobře víme, že ještě není nic vyhráno – osmnáct bodů, to by na záchranu nestačilo.

Kdy vás mužstvo nejvíce potěšilo?
Krásný byl zápas se Slavií, kdy jsme v půli prohrávali 0:2 a přiznávám, že v to, že bychom mohli zápas ještě zremizovat, jsem už moc nevěřil. Neskutečný byl závěr se Žižkovem, kdy jsme za čtvrt hodiny otočili z 0:2 na 3:2. Povedl se nám ale i zápas v Ostravě. Tyto zápasy nám jasně ukázaly, že jsme schopni konkurovat i týmům, které mají daleko větší ambice než my. To poznání, že nejsme žádný outsider, bylo hodně příjemné.

A kdy naopak vám bylo nejhůř?
Samozřejmě s Bohemkou, kde se bohužel ukázalo, že jsme schopni i s každým prohrát. To pro nás bylo varování, ze kterého si musíme vzít ponaučení, že stejným způsobem jako proti Slavii či Baníku musíme hrát i proti relativně slabším mužstvům.

Právě proti Bohemians jste nasadil Hudsona od začátku, zatímco do minulých klání chodil jako žolík v závěru. Nenechal jste se zviklat fanoušky, kteří tlačili Hudsona do základu?
Souhlasím, nechal jsem se zviklat. Hlavně mě ale zviklalo, že Svátka závěr podzimu nezastihl v optimální formě. Zvažoval jsem, zda dám Hudsona či Stráského. Počítali jsme, že na levou stranu soupeře, která byla dost pomalá, by Hudson svou rychlostí měl platit. Neříkám, že Hudson hrál špatně, v zápase samotném ale bylo vše jinak než předtím. To, co nám dřív vycházelo, že jsme druhou půli vždy oživili, jsme změnili. A nevyšlo to. Sice jsme se zase ve druhé půli zvedli, zdaleka to ale nebylo takové oživení, jako když minulé zápasy spolu naskočili Stráský i Hudson.

Navíc jste nepůsobili tak sevřeným dojmem jako zápasy předtím.
Právě to utkání mě utvrdilo v tom, že filozofie, kterou jsme v sezoně zastávali, byla správná. Byla to špičková strategie, protože nám přinášela body.

Které hráče byste za tu celou sezonu chtěl nejvíc vyzdvihnout?
Určitě nás v řadě zápasů velice výrazně podržel brankář Kučera. Až na ten poslední zápas byl velkou oporou. Těmi byli i oba stopeři Hunal a Horejš, za něž hodně kvalitně zaskakoval i Žižka. Své si odehrála dvojice defenzivních hráčů Homoláč – Hílek. Opravdu těžko se středem někdo přes nás prosazoval, nikdo nás neválcoval. Pochopitelně Benát, čtyři góly za půl sezony je na záložníka dost. V řadě zápasů byl výborný taky Šíma, jen by měl své výkony stabilizovat. Má ale velkou perspektivu.

Kde vás nejvíc tlačila bota?
Bolestí bylo střílení gólů. Defenzívu jsme vypilovali do detailu, v tom jsme byli silní. Slušný byl i přechod do útoku, ale ve finální fázi i v řešení standardních to vázlo. Naši útočníci dali jen čtyři zápasy, to je hrozně málo.

Budete tedy hledat posilu do útoku?
Určitě by nám přišel vhod hráč, jenž umí dát gól či tu šanci umí vytvořit. Jen plácnu, typově třeba Otepka. Ale nevím, zda takový hráč je k mání a zda by mělo cenu sem vodit hráče, které jinde nechtějí. My máme silné mužstvo, překotně do něj sahat netřeba. Jsou tu Stráský, Žižka, Mezlík, kteří v základu nebyli. Máme nadějné kluky, kteří v béčku hrají kvalitně třetí ligu. Když někdo přijde, tak výrazná posila dopředu.