„Na tréninku jsem si přetrhal křížové vazy v kolenu,“ připomíná si kritický moment své dosavadní kariéry.
V tu chvíli ještě netušil, že z fotbalu vypadne na tak dlouho. „Ta doba byla nekonečná, nebralo to konce,“ říká a dodává, že po operaci na podzim jen rehabilitoval.
A když se loni v zimě zase zapojil do přípravy, rozhodně netšul, jak krutě si s ním zase osud zahraje… Věřil, že vše zlé v dobré se obrací. Jenže ještě během zimní přípravy se mu zranění obnovilo! „Že budu na další návrat čekat skoro celý rok, mě v tu chvíli ale rozhodně nenapadlo,“ svěřuje se.
Nechce riskovat
Po nové operaci v Praze už návrat do týmu nechtěl uspěchat. „Zaměřil jsem se na důkladnou rehabilitaci a pak se připravoval sám,“ říká.
Na zápasy svých spoluhráčů v lize se chodil jen dívat a klukům držel palce. „Hlavně jsem se ale snažil individálně připravovat,“ dodává a líčí svůj loňský běžný denní režim: „Běh, kolo, posilovna.“
Na letošní zahájení zimní přípravy A–týmu dorazil v dobré náladě a s optimismem. „Cítím se být v pořádku, v tréninku dělám vše, co ostatní kluci,“ vysvětluje, jedním dechem ale dodává, že přípravná klání zatím ještě raději vynechává. „Nerad bych to uspěchal, na umělé trávě či na ledu nechci ještě riskovat.“
Než se Pivoňka před těmi skoro dvěma roky zranil, patřil v mužstvu k oporám defenzivních řad. Zejména ve vzduchu kraloval a při standardních situacích byl nepostradatelný. Kdy se mužstva vrátí, si sám netroufá posuzovat. „Zatím jsem ještě s trenérem o tom nemluvil,“ krčí rameny.
Jedno ale ví jistě: „Do fotbalu mám obrovskou chuť a už se nemohu dočkat, až zase naskočím do zápasu,“ uzavírá.
