Trenér Straka poslal do posledního domácího utkání svůj tým v téměř totožném složení, ve kterém odehrál poslední dva úspěšné zápasy. K dispozici byl už i uzdravený Vozábal, ten ale na hřiště přišel až po půlhodině hry za zraněného Mezlíka. „To, že šel ze hřiště, mělo na naši hru negativní dopad,“ litoval domácí kouč. „Dostal jsem ránu do kotníku, noha mi natekla a dál to nešlo,“ smutnil 24letý záložník. „Měl jsem do hry velkou chuť a doufám, že to bylo i vidět. Mrzí mě to, ale prostě jsem musel ze hřiště,“ dodal.

Domácí začali aktivně a kopali v závěru úvodní čtvrthodiny tři rohy – a po tom třetím z nich se sice penalta nekopala, jak kdysi bývalo dobrým zvykem na klukovských pláccích, zato z něj ale udeřilo: po Šímově rohu se v 16. min. hlavou přesně k tyči trefil Horejš.


„Byl to nacvičený signál po rohu a jsem rád, že nám to vyšlo,“ pochvaloval si svou gólovou hlavičku David Horejš, poté ale dodal: „Jen mě mrzí, že ten gól nás trošku uspal. Do té doby jsme totiž hráli výborně, pak jsme ze hry vypadli.“

Jihočeši i po vedoucím gólu pokračovali ve své aktivní hře, do pořádné šance už se ale nedostali. Ve 22. min. si na Plockův přetažený centr naskočil Ondrášek, hlavou ale míč poslal o pár decimetrů nad břevno Ticháčkovy branky. Tři minuty nato po faulu na Ondráška měl Ticháček starosti s trestným kopem Homoláče, nicméně míč stačil uklidit do bezpečí.

Po nadějné úvodní půlhodině však domácí polevili a hosté toho těsně před přestávkou náležitě využili: po trestném kopu a Trappově dorážce se v malém vápně nejlépe orientoval Varadi a patičkou poslal skrz houštinu těl míč za Kučerova záda. „Trapíno to tam nějak ukopal, míč se dostal ke mně a já to na poslední chvíli patou kopl do brány. Třem hráčům to prošlo mezi nohama, prostě štěstí,“ uculoval se spokojený střelec.

Byl to hodně laciný gól, Jihočeši si o něj nicméně koledovali. „My po vedoucím gólu přestali z nepochopitelných důvodů hrát a dostali i stupidní gól,“ hněval se trenér Straka, dle něhož právě ten zbytečný gól jeho hráče přibrzdil. „Druhá půle už byla jen o bojovnosti.“

Druhou půli Dynamo začalo opět aktivněji a hned v úvodu po Šímově trestném kopu hlavičkoval Ondrášek nad branku. Poté ale tempo hry pokleslo a po hodině hry byl druhému gólu blízko Varadi, jenž se řítil sám na bránu, její strážce Kučera naštěstí situaci dobře přečetl a daleko z vápna stačil míč před rychlonohým útočníkem hostí odkopnout. „Být ta přihrávka kratší, mohl z toho být gól. Takhle to byla jen taková pološance,“ litoval Varadi.

To už se fotbal definitivně měnil v selanku a za zmínku stojí snad jen 68. min., kdy napřáhl zdálky plzeňský Lecjaks, míč ve vzduchu ještě zaplaval, Kučera si však i s touto nepříjemnou střelou poradil.

„Domácím vyšel lépe začátek utkání, inkasovaný gól nás ale nakopl a zaslouženě jsme vyrovnali,“ pochvaloval si plzeňský kouč Karel Krejčí. I on souhlasil s tím, že druhá půle už za moc nestála. „Bylo to už spíš o standardkách, v těch ale jsou domácí nebezpeční. Bodu si i tak velice vážíme, z Budějovic se body lehko nevozí.“

Před začátkem zápasu hráči i diváci uctili minutou ticha a následným potleskem památku nedávno zesnulého MUdr. Jana Popílka, jenž řadu let působil jako klubový lékař u třetiligové juniorky Dynama.