Osobnost Deníku
Přečíst článek >

František Řezníček, trenér fotbalistů Jankova, oslaví v pondělí padesátku.


Od žákovských let kráčí životem v kopačkách. Začínal v Nové Vsi na Českokrumlovsku, protože v rodné vesnici tehdy družstvo žáků neměli. „Potkal jsem se tam s Jirkou Anderlem nebo Mirkem Čížkem, kteří pak hráli ligu,“ vzpomíná jubilant.


V patnácti zamířil do dorostu Dynama. Za éry Nováků, Jodla nebo P. Tobiáše nakoukl i do druhé ligy. V roce 1978 nastoupil na vojnu v Tachově, kde se potkal s Františkem Strakou. „I když jsme byli stejně staří, mne odvedli o rok později, a tak když jsem do Tachova přišel, on už byl velký mazák, zatímco já holub. On hrál v obraně, já v útoku,“ usmívá se.


Když odložil zelené sukno, vrátil se do Dynama. Absolvoval přípravu na ligu, poté se rozhodl z rodinných důvodů skončit a zamířil mezi amatéry. Oblékl dres Olešníka. „Tehdy bylo v sestavě asi jenom pět jmen – Bartuškové, Lafatové, Maršánové, Widnerové a já!“ usmívá se.


Z Olešníka už šel rovnou do Jankova, kde hrál okresní soutěž, později současně hrál i trénoval. „Jak šly roky, hraní ubývalo a trenérských starostí přibývalo,“ konstatuje.


Ukončil hráčskou dráhu a jako hlavní trenér se podílel na jankovském zázraku: SK vystoupal přes krajské soutěže až do divize, kde strávil minulé tři sezony!


Je možné, že Jankov naváže na tři sezony v divizi, anebo je to podle vás hudba vzdálené budoucnosti? V divizi se nám samozřejmě líbilo, bylo to fajn, ale dalo se čekat, že ji za podmínek, které tu jsou nastaveny, nebudeme hrát věčně. Muselo by se sejít víc věcí pohromadě: kádr, finančí prostředky, vůle lidí okolo. Když se povede takové ideální podmínky vytvořit, tak proč ne. Ale je hrozně těžké sestavit konkurenceschopný kádr pro divizi, to žádá mít velké prostředky.


Dokážete si vůbec představit, že vedete jiný tým než Jankov? Jaká nabídka by musela přijít, abyste o ní přemýšlel?
Dokážu si to představit, ale naturel by se musel přibližovat Jankovu. Aby tam byli lidé, jako jsou tady. Takové výzvě bych se nebránil. Tady jsme splnili dost met, které jsme si vytyčili, tak proč, když bude zájem, to nezkusit jinde?


Teď jste svou odpovědí možná někoho překvapil…
Ještě nejsem tak starý, tak proč to nezkusit, kdyby někdo jiný chtěl pracovat podobně jako u nás.


Jak?
Musel bych najít lidí, kteří tomu chtějí dát všechno! Nekoukají na to, kdo kde kolik vydělá, a hlavně – chce pracovat.


Vždy jste měl dobrý přehled o mládeži Dynama. Odtud nikdy nabídka k trénování nepřišla?
Jirka Kotrba nebo Ivan Novák se mě v minulosti ptali, jestli bych tam nešel. Ale z časových důvodů jsem odmítl. V Dynamu se nedá trénovat jinak než každý den, k tomu zápasy. Mám na starosti firmu, proto jsem z časových důvodů vždy bohužel musel říci ne.


Je nějaké přání, které se vám ještě nepodařilo v Jankově splnit?
Dokážu si třeba představit velkou umělku. Přál bych si, aby se klub dál rozvíjel, aby mladí měli kam chodit sportovat; konkrétní cíle souvisí s finančními prostředky. Hla〜vně, aby se v Jankově všem lidem, kteří tam budou jezdit hrát a trénovat, líbilo! To je pro mne rozhodující.


Od léta fungujete v trenérské dvojici s Janem Koutským. Jak jste si spolu rozdělili úlohy?
Přestal jsem trénovat. Tréninky má teď na starosti Jan Koutský a já v tuto chvíli jsem spíš jeho rádcem. Jsem na každém tréninku, vede je však Honza Koutský – a má je připraveny velice dobře! Jsem rád, že je má na starost on, a já mu pomáhám podle toho, jak potřebuje.