V sobotu, den před turnajem, se na trenéra Rambouska hrnula jedna Jobova zvěst za druhou. „Ta první byla, že Zdeněk Hrdina hraje s Týnem od jedné s Bavorovcemi, takže první zápas nestíhá. Pak se ozval Kamil Rolník z Křemže, že má bolavé koleno. A třetí rána byla, když mi Jarda Havlíček po přípravě v Pregartenu poslal na mobil fotku, abych viděl, jak vypadá jeho kotník! Můj syn měl zablokovaná záda, tak jsem si říkal, to je paráda, s kým tam pojedeme?“ kroutí hlavou Jaroslav Rambousek, jenž prý tajně doufal, že se Havlíček přece jen objeví, a nespletl se. „Je to srdcař. Přišel na sraz, kotník jsme zatejpovali a obě utkání odehrál super,“ chválí Rambousek nejlepšího kanonýra krajské ligy.

V semifinále s rezervou Strabagu Netáhla vedla už 5:0. „Vyhráli jsme 5:1, měli jsme zápas pod kontrolou,“ shrnul Jaroslav Rambousek. Hattrickem se blýskl Milan Tomka – a v souboji mezi SZO a Sfingou mohl pozorovat druhého finalistu. „Sfinga svého soupeře přejela podobně jako my, taky ho k ničemu nepustila,“ s respektem hodnotil Rambousek výkon Sfingy v čele s roudenským asistentem Zbyňkem Lerchem. Finále pak skončilo 9:5 pro Netáhla. „Klobouk dolů před našimi kluky, protože zápas se pro nás nevyvíjel dobře, prohrávali jsme 1:2. Dvacet vteřin před koncem poločasu soupeř kopal devítku do břevna, my z protiútoku vyrovnali, takže půle skončila 2:2. Zápas se zlomil až šťastným gólem Tomky na 6:4,“ tvrdí Rambousek. Myslí si, že jeho tým měl více sil, protože mohl střídat ve hře víc hráčů než Sfinga. „Navíc nás hlasitě povzbuzovala má sestra, máma Marka Pomejeho,“ směje se.

Ve finále trenér Netáhel mohl poslat na palubovku i týnského Zdeňka Hrdinu, jenž za týmem do Vodňan obětavě dorazil. „Měl v nohou zápas s Bavorovicemi a stejně přijel, to pro nás bylo povzbuzující,“ cení si. A svým svěřencům ještě jednou na dálku děkuje, neboť vyhrávat je podle něj čím dál těžší. „Semifinále a finále bylo vyvrcholením sezony. Za posledních šest let jsme byli čtyřikrát první a dvakrát druzí, což se hned tak nějakému manšaftu nepovede,“ konstatuje.

Tichou vzpomínku Netáhla věnovala zesnulému Karlu Volmanovi, jenž býval duchovním otcem týmu. „Mužstvo jsem přebíral po kamarádovi, který umřel. Tituly, které jsme vyhráli, jsou i pro něj,“ nezapomíná Jaroslav Rambousek a má dobrý pocit, že kdyby Karel Volman žil, určitě by se za výkony Netáhel nemusel stydět. Spíše naopak . . .

O postup do celostátní ligy Netáhla nestojí. Jaroslav Rambousek prý má signály, že bývalí svěřenci, které uvolnil pro tuto sezonu do Větřní, by se od Bombarďáků mohli po roce vrátit.

Konečné pořadí: 1. Netáhla, 2. Sfinga, 3. Strabag B, 4. ZSO (–Strabag B 3:7).