Ze Zlína jste přivezli první plusový bod, ale mohli jste klidně mít všechny tři. Nemáte tudíž ze zápasu trošku rozporuplné pocity?
Já osobně mám ze zápasu dobré pocity, protože dle mého soudu jsme ve Zlíně nesehráli špatný zápas. První půli jsme byli vyrovnaným soupeřem, ale druhou půli jsme Zlín jasně předčili. Při troše štěstí jsme mohli i vyhrát.
Domácí neměli žádnou šanci, vy čtyři gólovky. Mrzí vás, že žádná z nich se neujala?
Samozřejmě, že nás to mrzí. Bod venku se cení, ty tři by se nám ale moc hodily a je veliká škoda, že jsme je neuhráli.
Nejblíž ke gólu jste byl zřejmě vy sám, jenže míč po vaší dělovce orazítkoval jen břevno. Co chybělo, aby to byl gól?
Tak to je jednoduché – těch deset centimetrů, ne? Ale na druhou stranu, kdyby to šlo o těch deset cenťáků níž, třeba by na to Baránek dosáhl. Bylo to hodně zdálky, my tam ale hráli s balony, které opravdu hodně lítají, tak jsem to zkusil. Byla to hodně velká dálka, ale docela mi to sedlo. Škoda, že to tam nespadlo.
Patří střelba zdálky k vašim silným zbraním?
Tak to já nevím… Prostě se o to pokouším a někdy to vyjde, někdy ne.
Ještě jste měl jednu možnost a ačkoli trenér říkal, že jste ty své šance řešili správně a jen jste neměli štěstí, nedalo se to přece jen řešit jinak?
Určitě se dalo vyřešit tak, aby to skončilo gólem… Měl tam Honza Svátek velkou příležitost po centru Hudsona, stejně tak po jeho centru i já. Mně to sjelo, takže jsem bránu přestřelil, a podobně na tom byl i Honza Svátek. Já to měl trefovat křížem na zadní tyč a třeba by z toho gól byl.
Vy jste zpočátku ligy moc nenastupoval. Měl jste zdravotní potíže?
Nic takového. Prostě jsem od trenéra Kmocha nedostával příležitost. Teď ta šance přišla, tak ji musím čapnout, hrát a podávat dobré výkony.
Zlepšila se po Zlínu nálada v kabině?
Já bych řekl, že se zlepšila nálada už po příchodu nového trenéra. Od začátku nás hecoval, že jsme dobrý manšaft, že na ligu rozhodně máme a že ty výsledky přijdou. Zřejmě se mu povedlo nás o tom přesvědčit. Myslím si, že se atmosféra zlepšila a že to na výkonu celého mužstva ve Zlíně bylo znát. Řekl bych, že jsme tam působili absolutně jinak než v těch předchozích čtyřech zápasech.
Zřejmě jste si i víc věřili – třeba týden předtím proti Spartě se zdálo, že veškerá sebedůvěra je pryč…
Asi to tak bylo, ale není divu. My do zápasu se Spartou nedali ani gól a sami jich dostali sedm … Třeba týden předtím v Příbrami tři. Ležela na nás psychická deka a v této situaci Sparta není zrovna ideálním soupeřem… My si proti Spartě vůbec nevěřili a myslím si, že to na nás bylo hodně vidět a že se to na nás taky patřičně podepsalo.
Teď vás sice nečeká Sparta, jenže váš sobotní soupeř o nic lehčí asi nebude – na Strahově budete v sobotu sparringpartnerem českého národního mužstva!
Tak my teď předně koukáme na pohár, protože ve středu jedeme do Velkého Meziříčí. Chceme ho za každou cenu zvládnout a jedeme tam uspět, chceme postoupit dál. Teprve pak přijde ten nároďák, který pro nás bude spíše takovým zpestřením. Přišel nový trenér, trochu zamíchal se sestavou, takže potřebujeme hrát. A možnost zahrát si s takovým soupeřem jen vítáme.
Těšíte se?
Určitě se moc těšíme. Kdy jindy si člověk může zahrát proti Petru Čechovi či Milanu Barošovi? Proti takovým fotbalistům si člověk třeba už nikdy nezahraje. Většina kluků se na sobotu tudíž těší.
