„Sezona ještě neskončila, týdenní režim měnit nebudeme,“ uvedl budějovický kouč a ani čtrnáctidenní reprezentační přestávka ho nezviklala.
Volnou chvilku na rozbor dramatického zápasu v Teplicích si pro Deník ale našel..


Za předvedený výkon, aktivitu a ofenzivní způsob hry jste sice sklidili uznání, přesto ale jste jeli domů s porážkou 2:4. Proč jste neuspěli?
Já už na tiskovce prohlásil, že jsme sice prohráli, ale se vztyčenou hlavou. Přesto nás ale ta porážka mrzí. A co o ní rozhodlo? Podle mne dva hlavní momenty. Tím prvním byl brzký odchod Tomáše Hunala, jenž poslední zápasy měl výbornou formu. Dá se říci, že držel naši obranu. A bohužel nutno přiznat, že jeho absenci se nám nepodařilo vykompenzovat.

A ten druhý moment?

Tím bezesporu byla neodpískaná penalta na Jardu Černého. Řekl bych, že to vůči nám byl neskutečný zářez. Na tiskovce jsem se k tomu vyjádřit takto ostře nemohl, protože do čtyřiadvaceti hodin po zápase verdikty rozhodčích hodnotit nesmíme. My ale tu penaltu prostě měli kopat. Ta penalta byla. Potvrdili mi to už v Teplicích moji kamarádi, které tam mám. A ti mi říkali, Franto, to byl na vás neskutečný zářez. My mohli jít na 3:2, místo toho jsme bohužel vzápětí sami dostali gól. Navíc v momentě, který bývá pro mužstvo smrtící – těsně před odchodem do kabin.


Obě tyto příčiny neúspěchu jsou spíše objektivního rázu, jistě ale byste našel nějaké důvody i ve výkonu svého mužstva?
Přesně tak. My měli to utkání výborně rozehrané, o výhru jsme se ale připravili i tím, že jsme dělali individuální chyby. A může nás to mrzet tím víc, že jsme v Teplicích v mnoha směrech byli lepším týmem a že jsme si prohrát nezasloužili.


Mohl byste některé ty individuální chyby pojmenovat? Všechno házet na debutanta Švehlu asi nejde…
Tak pozor, tady nejde o to na někoho něco házet, či neházet! Švehla tam byl od toho, aby Tomáše nahradil, ale všechny góly, které jsme dostali, bohužel šly přes něj. To je tvrdá realita, tak to prostě je.


Dveře do áčka si tím Švehla ale jistě nezabouchl?
To v žádném případě ne! Pro něj to jsou obrovské zkušenosti. Předtím hrál nejvýš třetí ligu, a to je úplně jiná kvalita, jiná jízda. Teď poznal na vlastní kůži, co je to hrát proti Feninovi, jednomu z nejlepších hráčů u nás. Vždyť proti němu stál kluk, jenž má cenu dvě stě milionů! Pro Švehlu to tudíž nebylo jednoduché, a přestože mu nikdo dveře nezavírá, sám poznal, jak moc na sobě ještě musí pracovat.


Měl jste co říci i dalším hráčům?
Ale jistě. Třeba i Pavel Kučera, který nás v minulých utkáních neskutečným způsobem držel, teď možná dostal i góly, které se daly chytat. Někdy to tak už je, že přijde zápas blbec, kdy ten soupeř, co vystřelí, to nám tam spadne. Zavinili jsme to ale sami, svými chybami a za to jsme byli potrestaní. A z toho se musíme poučit. Nás tady totiž čeká ještě hodně práce, ale teď je důležité, abychom to ze sebe setřásli. Svým způsobem jsme si v kabině i umyli hlavy, zároveň jsme ale leccos i pochválili.


Co třeba?
Moc důležité bylo, že jsme i v Teplicích předvedli i to, co naši hru v minulých zápasech zdobilo. V tom prvním poločase byly z naší strany určité fáze excelentní a na tom se dá stavět. Třeba za stavu 1:0 jsme měli velkou šanci dát druhý gól, kdy šel Radzi sám na bránu. To byla gólová situace, stoprocentně gólová, jenže ji měl řešit jinak. Měl jít přes hráče, nesmí jít s míčem do strany, ale dostat se před hráče, aby ho tak odblokoval od míče. Byl ve vápně, už by ho hráč nemohl faulovat. I když… Možná, že i kdyby ho fauloval, stejně by se penalta nepískala… Ale řešil to špatně. Přitom kdybychom dali na 2:0, mohl se zápas vyvíjet úplně jinak.


Zato Mrkvička si se svou šancí poradil mazácky, navíc na první gól přihrál. Jeho forma vás jistě těší…
Já právě před chvílí říkal v kabině, že ti hráči, kteří mají šanci dostat se do kádru, ale teď hrají za béčko, by si měli uvědomit, že tu šanci dostávají. Já chci i od hráčů, kteří tu jsou na hostování, aby se za naše město bili, aby ctili naše barvy. Takové hráče potřebujeme a takovým je i Venca Mrkvička. Mnozí už ho odepisovali, ale u mne každý dostane šanci. Musí si ale o tu šanci říct. A když ji chytne za pačesy jako Venca, bude jen dobře. V dnešní fázi je Mrkvička pro nás důležitý hráč a já mu jen přeju, aby mu to padalo dál.


Pro mnohé bylo asi překvapením, že i venku, navíc na hřišti druhého týmu tabulky, jste hráli tak aktivně.
My budeme hrát aktivně dál! Jasně jsem řekl, že mám určitou filozofii a té se chci držet. My jsme v Teplicích i ve druhé půli ještě měli šance, a to i za stavu 4:2. My mohli jít na 4:3, dokonce i na 4:4. Neuspěli jsme, ale jsem přesvědčen, že manšaft se zvedá, že jdeme nahoru. Nemůžeme ale chtít zázraky, nějaký čas to ještě potrvá. Určitě máme potenciál, jedině ještě musíme zapracovat na psychické odolnosti hráčů. Na druhou stranu, i tady cítím posun. Vidím to v kabině, jak se o fotbale baví, jak je to zajímá. Konečně fotbalem žijí: „Proč jsi to udělal, proč neudělal? Kluci, pojďte! Nebuď tak ješitnej, vždyť já to myslel dobře…“ To tam teď slyším, a to je přesně ono, co trenér potřebuje. Dialog mezi hráči. Ti musí i po zápase fotbalem žít. A ne se sebrat a jít.