Pětatřicetiletý stoper Tomáš Hunal sice v úvodním zápase jarní části I. ligy s Příbramí, odkud předloni do Č. Budějovic přestoupil, měl prsty v prvním gólu hostí, ve zbývajícím čase ale patřil k oporám svého týmu.

Všichni jste v týdnu mluvili o tom, jak moc je vstup do sezony důležitý, jak moc chcete vyhrát. Nestalo se…
A to je škoda, bod je málo. Porazili jsme se ale sami.

Porazili? Vždyť jste hráli 2:2…
Já bych tu remízu srovnával s prohrou. Bod s Příbramí doma, to je jako prohra.

Čím si vysvětlujete tu svou nešťastnou srážku v Horejšem před prvním gólem Příbrami?
To byla moje chyba. Určitě. Jako stoper bych měl vědět, kde se nacházím, mám mít přehled o svém spoluhráči. Já měl hlavu dole a Horyny jsem si tudíž všiml až na poslední chvíli. A jak jsem chtěl nohou cuknout, tak mi to podklouzlo a nabídl tak Příbrami šanci.

To je smůla a velká nepříjemnost, ale ještě byl před vámi vlastně celý zápas a tudíž plno času se zvednout.
Jak jste viděli, tak jsme se z toho dostali, jenže jsme se pak do toho sajrajtu zase sami vrátili.

I ten druhý gól, co jste dostali, jste si skoro dali sami…
Abych řekl pravdu, já tady na někoho vyrážel a ani nevím, zda to tam někdo tečoval či co se tam vlastně stalo.

Zdálo se, že po tom prvním gólu jste se dlouho nemohli sebrat. Ta nervozita by se dala krájet…
Zřejmě máte pravdu, tak už to ale v těchto zápasech o bytí a nebytí bývá. Stejně ale té nervozitě nerozumím. Já tu chybu beru na sebe, já ji udělal, ale ti hráči se přece z toho musí oklepat. To by mělo srazit mě a ne ty ostatní kluky.

Tím spíš, že jste gólem do šatny vyrovnali a ve druhé půli šli krásným gólem do vedení!
Přesně tak. Jak říkám, my ty body prostě ztratili a udělali jsme si to sami.